Vše, co jsme se mohli dozvědět, už víme
Věstonická venuše toho prozradila hodně, ale část informací zřejmě zůstane na věky skryta. Víme, kdy a z čeho byla vyrobena, ale nevíme proč. Lovci mamutů, kteří 11,5 cm vysokou sošku kypré ženy vytvořili, bezesporu uznávali matky jako důležitou součást skupiny. Slovo „matka“ se dodnes uchovalo v sakrálních významech (matka Země) a původní národy si zřejmě uvědomovaly význam plodnosti mnohem více než současná euroasijská kultura. Možná to je důvodem, proč má Věstonická venuše tak zvýrazněná prsa.
Věstonická venuše
Kopie
Když se při výjimečných příležitostech vystaví originál Věstonické venuše, stojí se na ni po zásluze fronty. Běžně jsou totiž vystavené kopie, a to včetně té, kterou obdivují návštěvníci v Archeoparku v Pavlově u Velkých Věstonic. Ačkoli je soška stará zhruba 29 000 let, nalezená byla roku 1925 v místě, kde původně bylo sídlo lovců mamutů. Originál je přísně střežen a je po většinu času uložen v depozitáři Moravského muzea v Brně.
Nález Věstonické venuše
„Nalezl ji Emil Dania, preparátor a technický vedoucí výzkumů Karla Absolona v Dolních Věstonicích, dne 13. 7. 1925,“ udává server Kudy z nudy. „V lokalitách Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova, Pavlov a Petřkovice byla doložena výroba nejstarší keramiky na světě, tkaní nejstarších tkanin, výroba uměleckých předmětů výjimečných kvalit a velice složitý duchovní život s doklady šamanismu a dalších specializovaných druhů lidského konání,“ dodávají autoři článku.
Jak vznikla? To dnes nevíme, ale Eduard Štorch se pokusil popsat její vznik alespoň v literární fikci. „Figurka na píď vysoká má lidskou podobu: hlavu, tlusté tělo a dvě nohy po kolena. Paže jsou hrubě naznačeny, zato s trupem si dává Njan hodně práce. Pracuje tenkou kostí a pečlivě vyhlazuje povrch figurky; někdy jej trochu ovlažuje vodou. Silně vyznačuje veliká prsa. Ještě tuhle malým dolíčkem naznačí pupek a na hlavě šikmé rýhy znázorní oči a dílo je hotovo,“ píše Štorch v knize Lovci mamutů.
Podívejte se, jaké policejní manévry doprovázely převoz Věstonické venuše.
Celá řada sošek
Slovo venuše se stalo výrazem pro sošky prehistorických žen, přičemž na našem území byla kromě té Věstonické nalezena další v Petřkovicích na Ostravsku. Někdy se jí taky říká Landecká podle vrchu Landek, kde po tisíciletí odpočívala. Na rozdíl od té Věstonické je mnohem menší, pouhé 4,6 cm, a chybí ji hlava. I ona, byť byla nalezena na Ostravsku, se stala součástí sbírek brněnského Moravského muzea. I na ní jsou jasně znatelné druhotné pohlavní znaky – prsa a klín.
Další „naší“ venuší je venuše z Moravan. Moravanská venuše je 7,5 cm velká. Materiál z kterého je vyrobena není ani keramika, ani kost, ale mamutovina. Stáří archeologové odhadují na cca 25 000 let. Vyoral ji rolník Štefan Hulman-Petrech v době první republiky na tábořišti lovců mamutů v Moravanech nad Váhom, poblíž slovenských Piešťan, tedy v době, kdy jsme ještě se Slovenskem byli jedna republika.
Originál sošky Věstonické venuše
Světová prestiž
Fotografie Věstonické venuše se dostala do prestižního magazínu National Geographic, psaly o ní světoznámé odborné celebrity a pokud se vystavuje ve světě, jde o extrémně výjimečnou a vzácnou příležitost. „Naposledy v roce 2013 v Londýně u příležitosti výstavy Ice Age art – arrival of the modern mind (Umění doby ledové: Zrození moderní mysli) v Britském muzeu,“ píše Jarouš M. Komořanský v magazínu Dotyk.
Zdroj: Kudy z nudy, Dotyk.cz, Štorch E.: Lovci mamutů,
