V dávnověku byly léčebné postupy často stejnou měrou svěřovány lékařům, jako věštcům, medicinmanům, zaříkávačům a astrologům.
Věštění z jater
Může pohyb planety vzdálené desítky či stovky milionů kilometrů ovlivnit zánět v noze nebo morovou nákazu? Podle astrologů ano. Stejně tak hepatoskopie (věštění z jater) dokázala v Mezopotámii předpovědět, jak léčba dopadne. Ovšem jednalo se o nákladnou záležitost, protože za tím účelem se muselo porazit příslušné zvíře, na což ne každý měl. „Písemné záznamy na toto věštění máme už z údobí vlády krále Sargona, tzv. Akkadského (2350 – 2295 př. n. l.). Základní myšlenkou bylo, že bůh, kterému bylo zvíře obětováno, se identifikoval s jeho duší a obrážel se v játrech, která byla považována za sídlo cítění,“ píše Kurt Pollak ve své knize Medicína dávných civilizací.
Věštění z olejových skvrn
Kápnou olej do vody vyšlo mnohem levněji, byť z hlediska pravděpodobnosti mohlo jít a stejně přesnou metodu, jakou je astrologie. I ona kapka je přece roztahována pomocí mezihvězdných sil a zemské gravitace, a má na minutu přesně známý čas vzniku. Pravidla byla jasně daná. „Když se z kapky oleje vytvoří oko směrem na východ a zůstane na místě, znamená to pro nemocného, že se uzdraví. Když z oleje vzniknou oka dvě, jedno větší a jedno menší, mužova žena porodí chlapce a pro nemocného to značí, že se uzdraví. Když se olej rozptýlí po hladině, nemocný zemře. Také když se olej rozdělí na dvě menší části, znamená to, že nemocný zemře,“ čerpá Pollak z historických zápisků.
Podívejte se na detaily medicíny v Mezopotámii.
Astrologie
Některé předpovědi připomínaly prognózy z ženských časopisů se dnem vydání 1. dubna. Například předpověď, že když ovce vrhne lva, znamená to smrt knížete. Astrologické předpovědi byly brány vážně a astrologové byli váženými a vzdělanými členy komunity. V Mezopotámii i dávnověkém Egyptě, ale i ve 20. století se jejich radami řídili vládci a diktátoři. Své astrology měli faraoni i Adolf Hitler.
„Hitler se radami svého astrologa úzkostlivě řídil,“ tvrdil astrolog Louis de Wohl, který pro změnu pomáhal britské MI5. Podle dnes už obecně známého vůdcova konce se dá odhadnout, že buď se astrologovými radami neřídil, nebo rady nevedly k tisícileté říši.
Když vás pomočí pes
Zajímavé předpovědi souvisely i s domácími zvířaty. Pokud člověka pomočil bílý pes, čekala ho nouze, v případě černého psa nemoc a pokud se jednalo o psa hnědé barvy, znamenalo to hojnost. Ovšem proti astrologům a věštcům stáli v Mezopotámii a Babylonu i lékaři. Prováděly se operace bronzovými noži, kastrace, jež dělaly z jinochů eunuchy, pěstovaly se léčivé byliny a na klínopisných tabulkách se dokonce zachovaly některé z popisů léčebných procedur.
Lékař byl prostředníkem mezi nemocným a bohem
Lékaři v Mezopotámii byli jednoduše prostředníky, jejichž prostřednictvím božstva působila na udržení zdraví lidí. Dnes bychom je označili jako praktické lékaře, specialisty, chirurgy, zubaře, léčitele vírou a terapeuty. Mimochodem tehdy, a dokonce i v 18. století, se věřilo, že v nemocném, bolavém zubu, žije červ. Lékař, ať už se jmenoval jakkoli, patřil v Mezopotámii k nejvzdělanějším profesím a vždy se o něm mluvilo s velkou úctou.
Nejprve se musel vyučit písařem, poté se zaměřit na lékařská pojednání a nakonec se soustředit na svou specializaci. Naučit se klínopis a zvládnout osnovy písařské školy trvalo nejméně 10-12 let, než se člověk mohl plně věnovat studiu medicíny. Jakmile však byli jednou uznáni za lékaře, žili mezopotámští lékaři většinou velmi pohodlným životem.
Související články
Podle tehdejší věrouky vězela za příčinou nemoci odchylka od pravidel či protivení se bohům. „Každé porušení jakékoli normy - odvěkých „zákazů“, zvykových imperativů, implicitních pokynů zákona nebo výslovných pokynů úřadů - se stalo přestupkem proti vládě bohů, „přestupkem“ proti nim, „hříchem“. A protože panovníci trestají vše, co se vzpírá jejich autoritě, bylo nyní na bozích, aby takovou neukázněnost potlačili vhodnými tresty. Těmito tresty byly nemoci a životní neštěstí, které již nezpůsobovali démoni z rozmaru [jak se dříve myslelo], ale od nynějška na příkaz bohů,“ vysvětluje francouzský asyrolog Jean Bottero.
Ať už se pacient prezentoval s jakoukoli chorobou a ať už bylo konečné vyléčení jakékoli, diagnóza vždy odkazovala na vůli bohů a jejich zásah do lidských záležitostí. Nemoc se tedy rovnala hříchu a vyléčení této nemoci vyžadovalo určitou formu zpovědi a závazek, že se v budoucnu polepší.
