,Nezaručím vám, že to bude fungovat. Ale co kdyby,“ usmála se na trzích v severočeském Úštěku milá dáma prodávající lapače snů. Měla pravdu. Sny se nejspíš chytit nedají, ale výrobek ve tvaru pavoučí sítě doplněný peříčky má rozhodně svou estetickou hodnotu. Pokud nevylepší spánek, rozhodně ho nezhorší a navíc hezky vypadá.
Za vším hledej ženu
Zatímco pro mnohé lidi i celé kultury je pavouk čímsi ošklivým a nebezpečným, pro Obžibveje byl naopak ochráncem. Pavoučí žena, jež podle jejich legendy měla stát u zrození světa, měla kmeni poskytovat ochranu. „Kmen Odžibvejů se v průběhu let neustále rozrůstal a rozšiřoval. Pro Pavoučí ženu bylo obtížné nadále poskytovat ochranu všem členům kmene, kteří se stěhovali do vzdálených zemí. Přišla tedy s nápadem vytvořit indiánský lapač snů,“ píše se na blogu serveru Harpo – Paris. Ten měl zbavit spáče nočních můr, zajistit klidný spánek a potřebný odpočinek. Každý, kdo trpí nespavostí by za funkční lapač snů platil zlatem.
Pavučina jako symbol
Základní tvar se vyráběl z ohebných vrbových proutků a zdobený byl pestrobarevnými pírky. Kulatý tvar měl symbolizovat kruh života a peří mělo zajišťovat jemný, klidný spánek. Vše mělo být přírodního původu. Časem se do lapačů dostaly korálky, které měly symbolizovat pavouka, strůjce sítě a hlídače snů. Protože se jednalo o hezkou ozdobu, navíc s jistý mýtickým, ba až pohádkovým, podtextem, poměrně rychle se lapače rozšířily mezi bělošskou populaci. Jak ukazují lapače prodávané i u nás, našly si své místo i v kulturách, které pavoukům zrovna nefandí.
Lapač snů české výroby
„Lapač snů filtruje špatné sny a umožňuje, aby do naší mysli, když spíme, vstoupily jen dobré myšlenky. Malá naděje uprostřed lapače snů je místem, kde procházejí dobré sny. S prvními slunečními paprsky zlé sny zahynou,“ vysvětluje stránka věnovaná právům původních amerických obyvatel wernative.org.
Tudy se filtrují dobré a špatné sny
Dobré, pozitivní a prospěšné myšlenky a jejich realizace hrály nejen v mytologii, ale i v reálném životě Indiánů důležitou úlohu. Mnohé mýty se odvozovaly od vidění šamanů a stáří bylo spojováno se zkušeností, tedy moudrostí. „Pavučina je dokonalý kruh s dírou uprostřed. Použij pavučinu abys pomohl svým lidem dosáhnout jejich cílů, a to tak, že budeš dělat dobré věci pomocí nápadů, snů a vizí. Pokud věříš ve velkého ducha, síť zachytí vaše dobré nápady, a ty špatné projdou dírou a zmizí,“ poradil v jedné z legend pavouk stařešinovi indiánského kmene.
Pavučina se v minulosti používala na ucpávání krvácejících ran
Čipevejové / Obžibvejové
Obžibvejové sklízejí rýži
Nejpočetnějším kmenem původních obyvatel Severní Ameriky žijící na sever od Mexika směrem ke Kanadě byli Čipevejové (Chippewa). Sami sebe nazývali Anišinábek. Živili převážně rybolovem a lovem, později přešli k zemědělství. „Během 19. století se museli vzdát se většiny svých lovišť a přesídlit do vyhrazených enkláv - rezervací. Krátce předtím přeťala navíc jejich území americko-kanadská hranice. Ztráta politické a ekonomické samostatnosti ale Odžibveje nezlomila. Naopak, během 20. století se aktivně zapojovali do bojů za občanská práva; dokázali získat zpět některá území a revitalizovat svou kulturu a jazyk,“ vysvětluje Markéta Křížová ze Střediska ibero-amerických studií Univerzity Karlovy.
Možná pavučiny nefiltrují dobré sny od špatných, ale rozhodně mají léčivé vlastnosti. Aniž lidé v minulosti znali antibiotika, používali pavučiny na léčbu ran. Jaromír Uchytil ve své diplomové práci Lidové léčitelství na Chrudimsku tvrdí, že v minulosti byla nejužívanějším prostředkem na zastavování krve pavučina. Tou se ucpávala krvácející rána. Dost možná, že indiánský mýtus o ochranitelské Pavoučí ženě má skutečný základ v léčivých vlastnostech pavučin.
Zdroj: wernative.org, Moravské zemské muzeum, Harpo – Paris, Růžička F.: Antibiotika v lékařské mikrobiologii
