Měl být pivovarník, byl cestovatel

Do jednopatrového domu U Halánků se vchází širokým průjezdem, kterým projížděly vozy s nákladem. Zatímco v přízemí byly prostory skladů, výčepu a prodejny, rodina obývala první patro. Reprezentativní pokoje patřící paní domu měly okna na betlémský plácek a pokoje v levém křídle patřily vychovateli, dětem a služebným. Podle dochovaného soupisu prostor je vidět, že byly využívány i podzemní prostory, a to na sklep pivní, kupecký a k uskladnění dříví. V přízemí byla také umístěna „písárna“ k vedení živnosti a kuchyně. V prvním patře pak kromě pokojů a spižíren bylo i několik kuchyní, které byly využívány nájemníky.“ Tak popisuje v knize Vojta náprstek: historik, sběratel, mecenáš, Milena Secká historický pivovarský dům, v němž se Vojtěch Náprstek narodil a strávil dětství.

Podle České televize se v domě na Betlémském náměstí narodil, jiné zdroje tvrdí, že dům jeho otec koupil až později. V každém případě tam měl malý Vojta Náprstek velmi slušné zázemí a rodiče chtěli, aby byl pivovarníkem. Ovšem tady narazili. Místo k vaření piva tíhnul Náprstek k cestování a chtěl studovat orientalistiku.

17. dubna 1874 položil Vojta Náprstek v areálu domu U Halánků základní kámen svého vysněného muzea,“ píše Miroslav Buriánek na stránkách Českého rozhlasu. V muzeu, které v domě U Halánků nakonec vzniklo, se konaly cestovatelské přednášky, a scházely se zde sbírky a dary nejen z Náprstkových cest, ale i od jeho přátel. Dnes jej známe jako Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, což je stálá expozice pražského Náprstkova muzea.

Náprstkovo muzeum před rekonstrukcí.

Zdroj: Youtube

Provokatér a občanský aktivista

Vojtěch Náprstek na sebe upozornil mnohokrát. Třeba snahou zrušit zákon, který nařizoval majitelům psů mít je na vodítku. Zároveň se stal předsedou Amerického klubu dam, což vzhledem k jeho mužské identitě zní poněkud legračně. Dokonce důsledně používal českou verzi jména. Vojtěch Náprstek se totiž ve skutečnosti jmenoval Adalbert Fingerhut a oficiálně se mu povedlo změnit si jméno až v roce 1880, tedy pouhých šest let před svou smrtí.

Českou variantu jména ale důsledně používal už od studií. Do Ameriky odjel nikoliv jako orientalista, vědec nebo dobrodruh, ale před zatčením. Jeho odbojná povaha a politická angažovanost vyústila v zatykač. Opuštění republiky, byť s dluhem na krku, se Náprstkovi jevilo jako ideální řešení. Prostě a jednoduše emigroval.

Do Ameriky doplul roku 1948, kde se živil celou plejádou dělnických a nádenických prací. Nicméně nakonec se stal členem vládní expedice, která měla prozkoumat indiánský kmen Dakotů. Právě tady v něm nejspíš uzrál nápad sbírat předměty a založit americkou národopisnou sbírku. Nebyl na to sám, podal si do novin inzerát, a nakonec do Čech poslal tisíce předmětů. Později, když se vrátil do vlasti a oženil se, se stal silným zastáncem emancipace. Ovšem ani později nepřestal mít nápady, které by se daly označit za ztřeštěné. Jedním z nich bylo uspořádat oběd v hrudním koši plejtváka, z čehož se zachovala historická fotografie.

Své pokrokové smýšlení dal najevo i poté, co zemřel. Nechtěl být totiž tradičně pochován do země, ale vyjádřil přání být zpopelněn. Tehdejší rakousko-uherské zákony nic takového neumožňovaly, proto ke zpopelnění bylo jeho tělo převezeno do německého Gothu. V závěti svůj majetek připsal svému muzeu; kromě jiného tak muzeum získalo 46 tisíc svazků knih a 18 tisíc fotografií. Urnu s jeho popelem najdeme, jak jinak, v po něm pojmenovaném muzeu.

Zdroje: Euro.cz, Český rozhlas, Denik.cz