Lidé a psi dle vykopávek spolupracují již kolem 30 000 let. Jejich oboustranně oddané partnerství během tisíciletí vedlo k jistým změnám čtyřnohého z parťáků.
Pes stvořen k obrazu lidskému
Již desetitisíce let psy formuje jejich blízký společník - člověk! Od počátku prošli divocí bojovní vlci tolika proměnami, že by jen stěží někdo uhodl spojení mezi všemi plemeny. Lidé si šlechtí svoje pitbully, dogy, šarpeje i čivavy a neohlíží se na vliv, který to na původně divoké zvíře má. Když porovnáme dnes již milénii vychované parťáky s ostatní zvěří, výsledek se jasně ukáže. Již výzkum z roku 2010 odhalil, že psi, rozumějí lidským gestům téměř od narození nebo bez tréninku.
Tento výzkum však akorát rozpoutal diskuzi, kterou roku 2021 ukončil navazující výzkum doktorky Emily E. Bray z univerzity v Arizoně. Potvrdil, že ukazovací gesto dokáže částečně rozklíčovat i štěně osm týdnů staré jen s minimálním kontaktem s člověkem. To nedokáží ani mláďata šimpanze, který je nám v mnohém podobný nejvíce. Ačkoliv pro plné porozumění a schopnost navázat hodnotnou primárně neverbální komunikaci s čtyřnohým společníkem je výcvik a společně trávený čas potřeba, jakoby měli psi schopnost porozumět člověku již vrozenou.
Relativně novým trendem ve výchově psů je metoda, jak je naučit mluvit. Videa nám ukazují, že se svými páníčky komunikují dokonce verbálně pomocí mačkání tlačítek, ačkoliv ne všemu na sociálních sítích bychom měli věřit:
Porozumět verbálnímu projevu člověka je pro šelmy poněkud náročnější, ale například doposud nejchytřejší pes světa, který je legendou i 16 let po své smrti, se dokázal naučit přes 200 lidských slov. Při testech pak Rico, jak se pomocník vědy jmenoval, dokázal rozlišit i mezi hračkou menší nebo větší a popřípadě dokonce spojit neznámé slovo s neznámou hračkou.
To jsou úkony hodné až tříletých dětí, což ukázalo, že jsou psi chytřejší než si lidé mysleli. Přestože některým verbálním pokynům dokáže pes porozumět, je pro něj přirozenější komunikovat neverbálně. Výzkumy také ukázaly, že když člověk dal zvířeti vzájemně si odporující příkaz slovem a gestem, pes následuje spíš příkaz naznačený gesty. Pro představu se například jedná o povel zůstaň a pojď ke mně. Pokud testující řekne ke mně, ale gestem naznačí zůstaň, pes bude následovat pokyn zůstaň, místo aby přišel. Pokusy naučit psa mluvit pomocí tlačítek je tak sice nejspíš neškodný, ale taky naprosto zbytečný a pro psa nepřirozený, přestože sklízí úspěchy na sociálních sítích.
Obzvlášť zajímavý je fakt, že pes dokáže rozlišit nejen gesta rukou ale také grimasy v obličeji. Když vědci zkoušeli efekt lidských emocí na psí chování zjistili, že pes si pro prozkoumání vždy vybere radši krabici, kterou vědec otevíral s úsměvem. Pes si také uvědomuje, že sleduje-li ho člověk se zavřenýma očima, vidět jej nemůže, což je dovednost téměř výlučně psí.
Vlčí geny velí kálet severojižně
Pes však nedokáže některé své vlčí dovednosti potlačit úplně. Jeho schopnost orientace a stopování jasně vychází z potřeb lovu a rozsáhlých teritorií, které jsou vlkovi vlastní, domestikovanému psovi ovšem již zdaleka nejsou potřeba. Schopnost orientace se přisuzuje magnetosenzitivitě, tedy schopnosti vycítit nebo nějakým jiným způsobem určit magnetické pole.
Poprvé se vědci setkali s orientováním pomocí magnetických siločar u zvířat v roce 2004, výzkum se však týkal pouze mořských živočichů. Čeští odborníci z České zemědělské univerzity a němečtí vědci z Univerzity Duisburg-Essen tedy roku 2013 rozhodli tuto schopnost zkoumat také u jiných živočichů. Výzkum odhalil, že pokud psi nejsou omezeni vodítkem a magnetické silové pole nijak nekolísá, pes skutečně osou svého těla při vyměšování volí směr jih-sever. Pozdější výzkumy také magnetosenzitivitu u psů dokázaly.
Nechávali psi vrátit se do míst, odkud původně byli vypuštěni. Pokud pes nešel vyloženě po své vlastní stopě zpátky, jako výchozí směr vždy volil sever nebo jih. Tato schopnost je však společná mnohým zvířatům. Vlastimil Hart, který výzkum vedl, přišel k nápadu pozorováním divokých kachen. Na své lovecké výpravě vypozoroval, že i během bezvětří se kačeny stáčejí stále stejným směrem. Později výzkum odhalil tuto schopnost například také u ryb, jiného ptactva nebo lišek.
