Nejstarší poustevník v Čechách
O svatém Ivanovi, který oficiálně vůbec nebyl svatý, se mluví jako o nejstarším poutníkovi u nás, možná dokonce i o nejstarším křesťanovi. Zachovala se dokonce jeskyně, kterou obýval. Dnes je součástí obce Svatý Jan pod Skalou. Je pravda, že kdyby se obec jmenovala Svatý Ivan pod Skalou, trochu by to zjednodušilo orientaci v textu. Takto musíme napsat, že svatý Ivan bydlel ve skále ve svatém Janu pod Skalou.
Poustevnické legendy
„Ivan byl synem slovanského knížete Gostimila. Vzdal se světského života a uchýlil se do samoty, kde žil 42 let. Když po čase přišel až do zdejšího údolí, zalíbilo se mu tady a rozhodl se, že zde zůstane. Bůh mu seslal laň, aby ho živila svým mlékem. V jeskyni ho však pokoušeli zlí duchové a tak se rozhodl odtud odejít. Při odchodu se mu na návrší pod svatojánskou skálou zjevil svatý Jan Křtitel. Předal mu dřevěný křížek, kterým Ivan zlé démony ze své jeskyně vypudil,“ píše na svých stránkách obec Svatý Jan pod Skalou.
Svatý Jan pod Skalou - pohled z drinu.
Pokud se na tato slova podíváme prizmatem faktů, tak leccos nesedí. Začneme jménem. Nezachovaly se žádné doklady z doby jeho života, které by zmiňovaly jeho jméno. První zmínky jsou zhruba 500 let po jeho smrti. Neexistují totiž žádné raně středověké ověřitelné texty, které by „našeho svatého Ivana“ zmiňovaly. Dokonce církev ho nikdy svatým neprohlásila. K tomu, aby se tak stalo totiž vede poměrně dlouhá a složitá cesta ověřování zázraků a jeho činů, což neproběhlo. Z kanonizace by se bezesporu nějaké doklady zachovaly.
Poustevník Ivan se rozhodl žít a zřejmě i dožít stranou od společnosti, v maximální možné skromnosti. To se mu povedlo natolik dokonale, že zůstal mimo hledáček „velké“ církve. Z největší pravděpodobností by o oficiální blahoslavení nestál. To ale neznamená, že by o něm nevěděli místní, kteří nejspíš obdivovali jeho vůli i skromnost.
Masožravý milovník prosa
Díky tomu, že se zachovala část kostry, tak bylo možno udělat podrobnou analýzu.
„Na základě provedených analýz je tedy možné konstatovat, že ostatky připisované sv. Ivanu náleží muži stáří 45 – 60 let žijícímu v 10. století, který konzumoval stravu s průměrným podílem živočišných produktů a vyšším zastoupením prosa,“ napsali v knize Svatý Jan pod Skalou: Dějiny, genius loci a přírodní poměry Jan Frolík, Petr Velemínský a Silva Drtikolová Kaupová.
Zajímavá je zmínky a stravě s živočišnými produkty. To znamená, že poustevník Ivan nebyl vegetarián. Pravděpodobně nelovil, takže maso zřejmě dostával od lidí v okolí. Bájná zmínka o mléku od laně je poněkud podivná, protože aby se němu dostal, musela by laň o koloucha přijít a přitom by „někdo“ musel mléko odebírat. Evidentně se jedná o přejatou legendu, protože se podobný mýtus vyskytuje i u jiných poustevníků.
Svatý Ivan v Hájkově kronice
Řekl kníže k němu: „Prosím tebe, pověz mi, které jest tobě jméno?“ Odpověděl: „Na křtu dáno mi jméno Ivan“. Řekl Bořivoj: „Odkud si sem přišel a z kterého jsi národu a dávnoli zde bydliš?“ Odpověděl Ivan: „Z země Charvatské sem přišel, otec muoj slúl Gestymulus a mátě Elzabeta. Slyšal jsem, že by Neklan kníže zemi tuto zpravoval toho času, když sem já sem všel. Čtyřicet a dvě létě zde bydlím; již jest let čtrnáct, jakž mne žádný člověk neviděl, aniž jsem z této skály ven vycházel.“ I řekl Bořivoj: „Со si měl pak za pokrm?“ Odpověděl: „Milost Boži dala mi toto zvířátko, z něhož jsem mléka za pokrm užíval.“ Zdroj: Hájkova kronika
Poustevník Ivan se díky tomu, že jej zmiňuje Hájkova kronika (viz box) stal barokní celebritou, dokonce se dostal do mnoha sousoší včetně jednoho na Karlově mostě. Stal se mužem široce známým a považovaným za svatého, což v praxi znamenalo, že ovlivňoval život lidí, kteří se seznámili s jeho legendou. Totéž platí i o umělcích. „Svatý“ Ivan se stal součástí mnoha soch, sousoší i obrazů. Návštěva Ivanovy jeskyně ve Svatém Janu pod Skalou vás rozhodně nezklame.
