Je extrémně drahá a málo spolehlivá, opakují kritici elitního letadla z dílny Lockheed Martin. Hladinu teď pořádně rozčeřila částečně odtajněná zpráva ministerstva obrany, kterou chce tento týden celou zveřejnit think-tank Project on Government Oversight. Zpráva upozorňuje na potíže s údržbou, zbraňovými systémy, kybernetickou bezpečností atd. Přesto je první operační nadzvukový stealth stíhač ojedinělým strojem hodným pozornosti. Česko by 24 těchto letadel mělo dostat v roce 2031.
Všechno to začalo už relativně dávno, v roce 2001, kdy prototyp Lockheed Martin X-35 porazil Boeing X-32 a zvítězil v programu Joint Strike Fighter (JSF), který měl nahradit zastaralé stíhačky F-16, F/A-18 a Harrier.
První let 2006
Lockheed Martin F-35 Lightning II byl vytvořen jako víceúčelové bojové letadlo určené pro vzdušnou převahu, tak pro úderné mise. Má být také schopen elektronického boje a zpravodajství, sledování a průzkumu. Má tři hlavní varianty: konvenční vzlet a přistání F-35A, krátký vzlet a svislé přistání F-35B a nosný letoun F-35C.
F-35 poprvé vzlétl v roce 2006 a v červenci 2015 začal nejdříve jako F-35B sloužit americké námořní pěchotě. Následující rok v srpnu byla americkému letectvu dodána verze F-35A a za další tři roky americkému námořnictvu verze F-35C. To už měl letoun za sebou první bojové nasazení, když ho v roce 2018 použilo ke dvěma přesně nespecifikovaným misím na Blízkém východě izraelské letectvo.
Dnes už má stroje F-35 kromě USA a Izraele například i Austrálie, Dánsko, Itálie, Japonsko, Nizozemsko, Norsko, Jižní Korea nebo Velká Británie. Další země na letoun, podobně jako Česko, čekají v dalších letech.
Teď něco k těm cenám. Projekt je skutečně extrémně drahý a v průběhu let se neustále zdražuje. Před dvaceti lety se očekávalo, že akvizice programu JSF bude stát asi 200 miliard USD. Do roku 2017 zpoždění a překročení nákladů posunuly očekávané pořizovací náklady na 406,5 miliard USD, s celkovými náklady za celou dobu životnosti (tj. do roku 2070) na 1,5 bilionu USD v dolarech tehdejšího roku, které zahrnují také provoz a údržbu. Vývoj je financován především USA, s dodatečným financováním od programových partnerských zemí NATO a blízkých spojenců USA.
Stealth stíhačka
A teď už podrobněji o tom, co F-35 skutečně je a co by měl umět. Druhá stíhačka páté generace vstupující do amerických služeb je zároveň prvním operačním nadzvukovým stealth stíhačem. Kompozity tvoří 35 % hmotnosti draku letadla. Přesto je F-35 je podstatně těžší než lehké stíhačky, které nahrazuje, přičemž nejlehčí varianta má prázdnou hmotnost 13 300 kg. Proč tomu tak je jasné -velkou část hmotnosti musíme připsat vnitřním zbrojnicím a rozsáhlé avionice.
Všechny varianty mají maximální rychlost Mach 1,6, dosažitelnou s plným vnitřním užitečným zatížením. S více než dvojnásobným vnitřním palivem než F-16 má F-35 podstatně větší bojový rádius, zatímco stealth (neviditelný) technologie umožňuje efektivnější letový profil mise.
Systémy mise F-35 patří mezi nejsložitější aspekty letadla. Avionika a fúze senzorů jsou navrženy tak, aby zlepšily situační povědomí pilota a schopnosti velení a řízení a usnadnily vedení boje. Mezi klíčové senzory patří například radar s aktivním elektronicky snímaným polem (AESA) Northrop Grumman AN/APG-81 nebo systém elektronického boje BAE Systems AN/ASQ-239 Barracuda.
F-35 byl navržen tak, aby jeho senzory spolupracovaly a poskytovaly soudržný obraz místního bojového prostoru. Například radar APG-81 funguje také jako součást systému elektronického boje.
Náročný software
Velká část softwaru F-35 byla vyvinuta v programovacích jazycích C a C++, přičemž byl také použit kód Ada83 z F-22. Softwareový Block 3F má 8,6 milionů řádků kódu. Právě software systémů mise, zejména pro fúzi senzorů, byl jednou z nejobtížnějších částí programu a zavinil podstatná zpoždění. Asi málokoho překvapí, že během své životnosti má být letoun připraven na upgrady svých procesorů, senzorů a softwaru.
A teď k „neviditelnosti“ stroje. Stealth je klíčovým aspektem konstrukce F-35. Radarový průřez (RCS) je minimalizován pečlivým tvarováním draku letadla a použitím materiálů pohlcujících radary (RAM). Typické je zarovnání hran a nepřetržité zakřivení povrchů, zoubkování povrchových panelů a maskování čela motoru a turbíny. Letoun má také snížené infračervené a vizuální podpisy a přísné kontroly radiofrekvenčních vysílačů, aby se zabránilo jejich detekci.
Aby si zachoval svůj nenápadný tvar, má F-35 dvě vnitřní zbraňové šachty, z nichž každá má dvě zbraňové stanice. Dvě vnější pak mohou nést munici až do 1 100 kg nebo 680 kg pro F-35B, zatímco dvě vnitřní stanice nesou střely vzduch-vzduch. Zbraňové prostory F-35A mohou pojmout i dvě jaderné pumy B61 a 2 AIM-120 AMRAAM.
USA plánují do roku 2044 koupit 2 456 F-35, které budou představovat většinu taktické flotily amerického letectva, námořnictva a námořní pěchoty po několik desetiletí. Zároveň je stroj plánován jako základní kámen letectva NATO a spojenců USA a měl by fungovat do roku 2070.
