Tehdy, před více než 500 lety, se v chladném dni 25. ledna léta páně 1504 sešli nejvýznamnější florentští umělci, aby se poradili o vhodném místě pro téměř dohotovenou sochu Davida od Michelangela Buonarrotiho. Mezi těmi génii tehdejšího umění byl i Leonardo da Vinci, který se, stejně jako Michelangelo, teprve nedávno vrátil do rodné Florencie.
Vrcholila jedna ze zlatých dob umění dějin. A právě o tom londýnská výstava je. Výstavu v Královské akademii umění zahajuje jediná Michelangelova mramorová socha ve Velké Británii, jeho slavná Madona s dítětem. Ta vznikla v určujícím okamžiku italské renesance.
V horečnaté atmosféře republikánské Florencie Michelangelo, Leonardo a Raffael nakrátko zkřížili cesty a soupeřili o pozornost nejvlivnějších Florentských pánů. Je to podivuhodné zkoumání rivality mezi Michelangelem a Leonardem a vlivu, který oba měli na mladého Raffaela Santiho.
Úžasný střet tří umělců. Leonardovi bylo tehdy 52 let, Michelangelovi 29 a Raffaelovi teprve 21. Všem přitom zbývaly ještě dlouhé roky kariéry.
Přehlídka představuje více než 40 děl, včetně Michelangelovy Madony, Leonardovy Madony s dítětem, svatou Annou a svatým Janem Křtitelem (někdy zvaná The Burlington House Cartoon) a Raffaelovy Madony s dítětem. Je zde vidět, jak Michelangela zřejmě ovlivnil Leonardo. A naopak, jaký dopad zanechal michelangelův reliéf na mladého Raffaela.
Ústřední galerie je věnována Madoně Leonarda někdy z let 1506-08, která se poprvé po více než 60 letech vrací do Královské akademie.
Vše vrcholí kresbami symbolizujícími mýtické setkání Leonarda a Michelangela. V roce 1503 totiž pověřila florentská vláda Leonarda, aby v nové radní síni namaloval monumentální nástěnnou malbu Bitva u Anghiari. Koncem srpna nebo začátkem září 1504, přibližně v době, kdy byl Michelangelův David instalován před Palazzo Vecchio, byl pak zase Michelangelo požádán, aby namaloval doprovodnou bitvu u Casciny.
Leonardův ´The Burlington House Cartoon´
Kresba na papíře sloužila jako předloha pro několik jeho pozdějších maleb. Leonardo da Vinci se věnoval detailnímu zobrazení anatomie postav a jejich tváří, což bylo typické pro jeho mistrovské práce. Zdůrazňuje Leonardovu schopnost zachytit emocionální výraz a jemnost v postavách. Právě v tom spočívá jeho význam - poskytuje pohled do tvůrčího procesu jednoho z největších umělců renesance .
Ani jeden projekt nebyl nikdy dokončen, ale výstava shromažďuje obdivované přípravné kresby obou velikánů z různých sbírek po celé Evropě. Významnou část zapůjčil také anglický král z královské sbírky, která poskytuje fascinující pohled na přístup obou umělců, jak vyvíjeli své kompozice.
Výstavu, na níž se podílí i Royal Collection Trust a Národní galerie v Londýně, nakonec uzavírá kresba Raffaela, z let 1505-06 (Ashmolean Museum, Oxford), v níž pečlivě kopíruje ústřední scénu Leonardovy bitvy u Anghiari.
