Kdo je selkie?
Selkie jsou bájná stvoření, která se mohou měnit mezi tulení a lidskou podobou tím, že si sundají nebo navléknou tulení kůži. Hrají významnou roli v ústních tradicích a mytologii různých kultur, zejména těch keltského a severského původu. Vyskytuje se ve Skotsku, Irsku, na Faerských ostrovech a na Islandu. Tyto bytosti mají dvojí povahu, mohou být přátelské a nápomocné lidem, ale také nebezpečné a pomstychtivé. Často jsou zobrazovány jako atraktivní a svůdné v lidské podobě, mívají romantické nebo sexuální vztahy s lidmi, někdy i potomky. Takové vztahy obvykle končí nedobře, protože selkie to prostě táhne zpátky do moře.
Socha na počest Kópakonan
Asi nejznámější socha jedné takové tulení ženy stojí ve vlnách u Mikladaguru na Faerském ostrově Kalsoy. Jmenuje se Kópakonan a sochař Hans Pauli Olsen ji vyrobil z bronzu a nerezové oceli. Za zády má strmý ostrov Kunoy, který ji dodává na dramatičnosti a od listopadu do března jí halí divoké vlny příbojů a zimních bouří. Hlavní atrakce ostrova však stojí s hlavou hrdě vztyčenou k radosti místních, turistů i fotografů i při desetimetrových vlnách.
Legenda o tulení ženě
Legenda o tulení ženě Kópakonan je jednou z nejznámějších na Faerských ostrovech. Představte si, že venku fouká vítr, moře bouří a vlny divoce útočí na útesy a zasněte se s námi…
Podívejte se, jak socha Kópakonan vzdoruje rozbouřenému moři
Kouzelná noc
Věřilo se, že tuleni jsou bývalé lidské bytosti, které dobrovolně našly smrt v moři. Jednou za rok mohli vystoupit na pevninu a bavit se jako lidé. Slyšel o tom i mladý farmář z vesnice Mikladalur na severním ostrově Kalsoy a proto si počkal na pláži. Opravdu viděl připlouvat tuleně, co vylezli na pláž, svlékli ze sebe kůži a složili ji na útesy. Mladík se zakoukal do krásné tulení dívky a když začala tančit, připlížil se k ní a ukradl její kůži.
Manželkou za kůži
Ráno po protančené noci se dívka nemohla vrátit do moře, protože nemohla najít svou kůži, muž se jí zjevil a musela ho doprovodit na jeho farmu. Mnoho let mu byla ženou, i děti mu porodila, ale tulení kůži musel mít zamčenou v truhle. Až jednou odjel rybařit a zapomněl klíč doma. I když se vrátil, jak nejrychleji mohl, farmu a děti našel opuštěné. Věděl, že se nevrátí, protože uhasila oheň a uklidila všechny nože, aby si děti nemohly ublížit.
Šťastný konec? Ale kdepak
Když došla ke břehu, oblékla si tulení kůži a ponořila se do vody, kde se vedle ní objevil tuleň, který ji před všemi těmi lety miloval a stále na ni čekal. Když její lidské děti, sešly na pláž, vždy se vynořil tuleň a díval se na ně a ony věřily, že to je jejich matka a hlídá je. A tak roky plynuly.
Zde by mohla pověst smutně a melancholicky skončit, ovšem drsný sever má i drsné ságy, proto příběh pokračuje dál.
Osudný lov
Po letech muži z Mikladaluru plánovali jít lovit tuleně hluboko jeskyně na vzdáleném pobřeží. Noc před tím se farmáři ve snu zjevila jeho tulení žena a řekla mu, že nesmí zabít velkého tuleně u vchodu, protože to byl její manžel. A nemá ublížit ani dvěma tulením mláďatům hluboko v jeskyni, protože to jsou její dva synové a popsala jejich kůže, aby je poznal. Farmář však na poselství nedbal, připojil se k ostatním a zabili všechny tuleně, kteří jim přišli pod ruku. Když se vrátili domů, úlovek si rozdělili a farmář dostal jako podíl hlavu velkého tuleně samce a přední i zadní ploutve dvou mladých mláďat.
Kletba na věky
Večer, když byla uvařena večeře, ozvala se velká rána a objevila se tulení žena v podobě děsivého trolla, očichala hrnec a vykřikla kletbu: „Zde leží hlava mého muže, ruka Háreka a noha Frederika! Pomstím se na lidech z Mikladaluru, někteří zemřou na moři a jiní spadnou z vrcholků hor, dokud nebude tolik mrtvých, aby mohli obejmout celý ostrov Kalsoy!“
Když vyřkla kletbu, zmizela s velkým rachotem a už ji nikdy nikdo neviděl. Ale i dnes se čas od času stává, že se někdo z vesnice Mikladalur utopí v moři nebo spadne z vrcholků útesů. Zdá se, že počet obětí ještě stále není dost velký, aby se všichni mrtví mohli spojit kolem celého obvodu ostrova Kalsoy. Když tu na podzim začne foukat a déšť se mísit s rozbouřeným mořem v jednolitou masu, i v bezpečí, suchu a teple pochopíte, proč se tady ještě takovým příběhům věří.
