Lidé se snaží cestovat dál, hlouběji i výš. Není žádným tajemstvím, že si lze koupit „letenku do vesmíru“. A první lety už proběhly, byť vesmírné cestování se zatím nedělí na první a druhou třídu, jako je to třeba u českých vlaků. Odhadovaná cena takové letenky je kolem 50 milionů dolarů.
Ovšem ceny se mění a málokdy padají dolů. Společnost SpaceX pro příští let požaduje 55 milionů dolarů za osobu. Ruské lety jsou cenově vstřícnější. „V letech 2001 až 2009 vynesla ruská kosmická agentura Roskosmos na ISS sedm turistů a zveřejnila ceny od původních 20 milionů do 35 milionů dolarů, které zaplatil poslední turista,“ napsal v roce 2021 Josef Tuček na serveru newstream.cz.
S tím, jak se radikálně zvyšuje šance pobytů lidí ve vesmíru, tak se řeší i jaké organismy tam spolu s nimi dokáží přežít. A samozřejmě přichází na řadu i otázka, které sebou vlastně vzít nechceme. Třeba plísně. Jenže ty se tam objevily jaksi „samy od sebe“.
Plíseň. Zatím na Zemi
Vesmírné plísně
Zní to neuvěřitelně, ale ruská část vesmírné stanice začala plesnivět, dokonce tak, že to ohrožovalo misi. „Rychle rostoucí sítí plísňových hyf, která ohrožovala okna, ovládací panely a postupně požírala vnitřek vesmírné stanice a transportní vozidlo Sojuz,“ píší Allison Lucht a Will Broussard v příspěvku How Fungi Can Support Life in Space. V tomto případě se jednalo o plíseň šířící se na vesmírné stanici Mir. To ale není první případ, kdy měla sovětská kosmonautika problém s vesmírnou plísní.
Podívejte se, jak vypadá Země z vesmíru.
Saljut 4
Saljut 4 představoval druhou fázi civilní vesmírné stanice DOS. Měla 2 000 kg vědeckého vybavení a dvě sady 3 solárních panelů. Vnitřní podlahová plocha: 34,8 m2 a odpad se vystřeloval do zemské atmosféry, kde shořel. Saljut 4 vydržel fungovat více než 25 měsíců. Konec mise byl 3. února 1977, kdy byl dán rozkaz k brzdícímu manévru. Stanice se rozpadla nad Tichým oceánem.
Už v červenci 1975 se začaly zhoršovat životní podmínky na Saljutu (sovětská orbitální stabice na oběžné dráze Země), selhával systém kontroly prostředí, okna se zamlžovala a na stěnách stanice rostla zelená plíseň. Není lepšího důkazu, že zatímco lidem se musí složitě připravovat podmínky pro život ve vesmíru, stejné podmínky v pohodě vyhovují houbám. Zní to škaredě, ale kdyby nedošlo k radikální očistě, tak by Sovětům stanice nejspíš zplesnivěla.
Vesmírná radiace
Pozdější pokusy prokázaly, že ve vesmíru by bez problémů dokázaly přežít i lišejníky. „Nejodolnější druh – Circinaria gyrosa – dokonce vykazoval takovou míru přežití, že se ho vědci ve svých nedávných výzkumech rozhodli vystavit ještě většímu záření, než jaké působí v kosmu a otestovat jeho je krajnější meze přežití,“ píše biolog Jaroslav Petr ve své nové knize Desatero pohybů. Jinak řečeno, zvyšovala se radiace tak dlouho, až došlo k rozpadu buněk.
Není divu, že astronauti i vesmírní turisté procházejí extrémně pečlivou očistou. Spory hub totiž nejsou lidským okem vidět.
Zdroje: Kosmonautix, Petr J.: Desatero pohybů, Space.com, Newstream.cz
