Žhavý tanec u tyče prochází v posledních deseti letech zlomovou obrodou. Z mládeži nepřístupné erotické zábavy se vyvinula sportovní disciplína budící obdiv, způsobující modřiny a formující silné tělo. Zdá se však, že se tím nepřepisuje pouze vnímání současného pole dance, jak se sport nazývá, ale i celá historie barových tanečnic. Ale vážně je někdo ochoten věřit tomu, že taneční tyče do barů naistalovali jejich majitelé po vzoru indických zápasníků?
Zápasník na sloupu
Indický národní sport mallakhamb se vyvinul jako druh cvičení pro zápasníky. Ti se různými hmaty snažili udržet na dřevěném kůlu postaveném na zemi. Mallkhāmb je složenina ze sanskrtského malla („zápasník") a maráthského khāmba/khāmbā/khamb („sloup"), která se zřejmě neobjevila před rokem 1750, doslova tedy znamená „zápasník na sloupu”. Samotné cvičení je patrně ale mnohem starší, stejně jako populárnější jóga, ve které se právě hmaty a formované pozice inspirovaly. Spojení těchto dvou disciplín je jednoznačné, ačkoliv se svým současným verzím patrně mnoho nepodobaly. Například u jógy víme, že duchovní význam přibyl až podstatně později.
Moderní pole dance se pravděpodobně inspiroval starodávným uměním mallakhamb z Indie, ale jak je patrné, bojovému cvičení chybí taneční ladnost. Na pozadí videa lze vidět ještě dvě další variace - mallakhamb na laně a na zavěšeném kůlu.
Cvičení mallakhamb představené Evropě spolu s dalšími indickými sporty na olympijských hrách v Berlíně v roce 1939, sice mohlo stát na počátku současného pole dance, ale svůdné ženy se kolem tyčí ovíjejí již od rozverných 20. let. Je tedy jasné, že magnetizující polonahé krásky přivedlo k lesklým nástrojům něco jiného.
Na ulici v Káhiře
Za slávou dekadentního povyražení nestojí zápasníci z Indie, nýbrž tanečnice z Egypta. V roce 1893 na Světové výstavě v Chicagu v rámci sekce Ulice v Káhiře vystoupila jistá tanečnice přezdívaná Little Egypt se svým břišním tanečkem. Svými natřásajícími se boky i dalšími částmi těla zažehla v mužích zájem a zvědavost, v následujících letech dovedly tanečnice své taneční umění až ke striptýzu (z anglického striptease - provokovat svlékáním).
Hoochie Coochie tanečnice, jak se imitátorky nazývaly kvůli charakteristickým pohybům, se po letech perzekucí a veřejného odsuzování staly zpestřením cirkusových i pouťových vystoupení a časem se v americké kultuře etablovaly natolik, že se staly součásti rituálu dospívání mladých mužů. Při nočních vystoupeních v šapitó se pak tanečnice ovíjely kolem hlavního stožáru, což už bylo pouze krok od tanečních provokativních vystoupení.
Dnes je pole dance považován za součást seriózního umění, jako jiné druhy tance.
„To, co začalo jako svůdný břišní tanec předvádějící to nejlepší, co Egypt nabízí, se později proměnilo v živé striptýzové a sexuální show, které se pravidelně konaly na venkovských karnevalech a veletrzích až do 70. let 20. století. Dívky hootchie cootchie byly zbožňovány mladými i starými muži a mnozí z nich utratili půldenní plat za zhlédnutí krátkého třicetiminutového představení. Představení Hootchie Cootchie se často stávala vrcholem mužského mládí a jejich přechodu do světa dospělé sexuality,” píše ve své práci Nikki Cagle.
Sportovní pole dance neboli taneční akrobacie na tyči, s sebou z počátku nesla zátěž erotické minulosti, ale zároveň vystoupení získalo na větší popularitě a přístupnosti. Je také možné, že svůj vliv na vznik sportovní disciplíny měla dnes obzvlášť oblíbená kalistenika ze starověkého Řecka, kde bojovníci posilovali s vlastní vahou a ne neobvyklé byly například i shyby. Nicméně téměř každá starověká civilizace měla jakousi formu cvičení či boje obsahující tyč.
