Jsou lepší než jejich pověst, ačkoli sklípkani u mnoha lidí vyvolávají strach, pot a bušení srdce, v živočišné říši jsou překvapivě populární, zjistili biologové. Podle studie udržují osminozí lovci symbiotické vztahy s řadou dalších zvířat, zejména s ropuchami a žábami, ale možná i s jinými pavouky, a dokonce i s hady, termity a mravenci. Zajímavé je, že tyto sousedské vztahy sklípkanů by mohly i vysvětlit, proč jsou tak chlupatí.
Strach z pavouků
Strach z pavouků je jednou z nejčastějších fobií. Setkání se sklípkany (Theraphosidae), s jejich až deseticentimetrovým, chlupatým tělem by bylo pro mnoho lidí pravděpodobně absolutní noční můrou. Tito lovci však nepředstavují žádné skutečné nebezpečí, pokud zrovna nejste šváb nebo kobylka. Sklípkani nepohrdnou ani malými savci a hady, když se jim podaří je přemoci.
Podívejte se, jak vypadají takoví spolubydlící sklípkanů a proč je dobré mít srst
Přátelství předmětem výzkumu
Ovšem v živočišné říši sklípkani už dávno nešíří jen strach a hrůzu. Opakovaně se objevují zprávy o případech, kdy tito huňatí pavouci měli blízký vztah nebo dokonce symbiózu se zvířaty jiných druhů, jako jsou žáby a ropuchy. Dokonce s nimi sdíleli svou noru. Arachnolog Alireza Zamani z University v Turku ve Finsku se svým týmem tyto jevy podrobil bližšímu průzkumu. V rámci komplexního přehledu literatury shromáždili všechna známá pozorování symbióz sklípkanů a vyhodnotili je.
Přátelský pavouk hledá skřehotající spolubydlící
Zjistili přitom, že symbiózy se žábami a ropuchami byly pozorovány již 83krát a v 17 různých zemích. „Většina těchto pozorování popisuje přítomnost jednoho a více těchto tvorů buď u vchodu, nebo uvnitř obydlené suchozemské nory sklípkana,“ uvádí Zamani a jeho kolegové. Žáby a ropuchy tam zřejmě žily společně s pavoukem a nebyly jím napadány.
Výhodné společné bydlení
„Je zřejmé, že žáby a ropuchy, které žijí v úkrytech sklípkanů, těží z ochrany před svými predátory,“ vysvětluje Zamani. V experimentu z roku 1980 sklípkan dokonce chránil své obojživelné spolubydlící před nebezpečným hadem. Ale co z toho má pavouk? Žáby a ropuchy, které s pavoukem žijí, se živí hmyzem. Ten může být nebezpečný jak pro samotného pavouka, tak zejména pro jeho vejce a mláďata, myslí si vědci. „Spolubydlící nabízí ochranu zejména proti parazitickým mouchám a dravým mravencům,“ píše tým. To znamená, že z neobvyklého společného bydlení mají prospěch obě strany i jejich potomci.
Různorodí spolubydlící
Ale sklípkani si nezvou domů jen obojživelníky. Jak zjistili Zamani a jeho kolegové, je známo i 14 případů, kdy sdíleli svou noru s menšími pavouky, jako jsou sekáči a krabovci. Zatím však není jasné, do jaké míry z toho mají spolubydlící prospěch. Totéž platí pro tři případy, kdy byl v pavoučí noře pozorován had, kterého sklípkan toleroval.
Problematičtí návštěvníci
Na některých místech sklípkany dokonce navštěvovali termiti a bojoví mravenci, kteří jsou známí tím, že napadají a požírají různé členovce. Ale sklípkany a jejich mláďata je obvykle ušetřili, jak ukazují shromážděná pozorování. Pravděpodobně do nor pavouků chodí na zbytky jejich posledních jídel a jako vedlejší efekt jednou řádně uklidí, z čehož má prospěch i pavouk.
Záhada srsti vyřešena?
Taková úklidová mravenčí četa v noře ovšem není úplně bez rizika. Navzdory hojným zbytkům potravy se čas od času najdou mravenčí jednotlivci, kteří se pokusí zaútočit i na samotného sklípkana, ale nikdy se nedostanou daleko. „Hustá srst, která pokrývá tělo sklípkana, ztěžuje mravencům kousnutí nebo bodnutí pavouka. Proto se domníváme, že se hustá srst mohla vyvinout jako obranný mechanismus,“ vysvětluje Zamani. Ze stejného důvodu mají pravděpodobně někteří sklípkani i žahavé chloupky.
Kromě srsti by sklípkani mohli k ochraně používat i obranný sekret, domnívají se vědci. „Tuto hypotézu podporuje pozorování, že kočky a psi, zvířata s vysoce vyvinutým čichem, mají tendenci ucuknout a vzdálit se, když sklípkana očichají,“ říká dr. Zamani. Hmatatelné vědecké důkazy pro tuto chemickou obranu ovšem ještě nejsou.
