Listy plné vláken
Sedíc mezi dužnatými rostlinami Agave sisalana jsem zkoušel, zdali je možné z rostliny dostat bez jakékoli technologie jednotlivá vlákna. Z uříznutého listu se dalo během několika minut vyškrábat jen za pomocí nehtů několik pevných vláken. Jejich smotání do krátkého provázku bylo pak už záležitostí několika málo vteřin.
Po vyschnutí byl provizorní špagátek na své poměry a primitivnost technologického zpracovaní poměrně pevný. Najednou mi bylo jasné, proč Mexičané z Yucatánu tento druh agave nazývali zeleným zlatem. Průměrný list sisalové agave v sobě ukrývá okolo tisícovky vláken o délce 60-120 cm a vlákna dělají zhruba 4% váhy celé rostliny.
Z Mexika do Afriky
Botanikové tvrdí, že původní centrum rozšíření rostliny bylo právě v mexickém státu Chiapas, odkud se v 19. století vozily na africké plantáže (Tanzanie, Keňa) či do Brazílie. Pěstitelé logicky sáhli ke šlechtění, jehož cílem bylo získat kultivary s co největším počtem vláken a schopné lépe odolávat suchému klimatu či případným škůdcům. U vyšlechtěných hybridů připadá okolo 400 – 450 listů na rostlinu, což už je docela slušná „výtěžnost“. Jenže se rozjelo pěstování „vláknodajných“ agáve v zámoří a došlo k nástupu umělých vláken.
Podívejte se na africké zpracování sisalové agáve.
Krach sisalových plantáží
Agave sisalana
Agave sisaliana z Mexika
Agáve sisalová je víceletá xerofytní rostlina. Z jejích listů se získává textilní vlákno sisal. Její druhové jméno je odvozeno od mexického města Sisal na poloostrově Yucatán odkud původně pochází. Nejvíce se pěstuje v Brazílii, ale také v Tanzanii, Angole, Keni, Indonésii a na Floridě. Agáve má tlustý, ale relativně krátký dřevitý stonek z kterého vyrůstají až dva metry dlouhé, 10–15 cm široké dužnaté, čárkovitě kopinaté listy zakončené hrotem. Celá rostlina může mít až 8 metrů. Zdroj: wikipedie
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a v jižním Mexiku začala krachovat jedna sisalová farma za druhou. Problémy postihly jak majitele plantáží s druhem Agave sisalana, tak i příbuzného druhu Agave fourcroydes. Ta sloužila k produkci vlákna zvaného henequen, jež je o něco hrubší než sisal. Zisk z prodeje sisalu radikálně klesl a úzkokolejky, původně sloužící k dopravě dělníků na plantáže a rostlin ke zpracování, začaly rezivět a zarůstat býlím. Honosné haciendy plantážníků byly opuštěny, městské domy koloniálního stylu začaly chátrat. O roku 1936 americký týdeník TIME napsal: „Na Yucatanu bylo 250 000 akrů plantáží, které produkovaly jednu třetinu celosvětové produkce.“ Kdeže jsou ty časy.
Lépe už bylo
V šedesátých letech 20. století produkovalo Mexiko kolem 160 000 tun sisalu, v roce 2006 už to bylo pouhopouhých 10 000 tun. Bez ohledu na to, že sisalová agáve pochází právě z Mexika, tak tahle země už dnes mezi hlavními producenty nefiguruje. Snad je na vině v Mexiku udávaná „výtěžnost“ vláken 1 tunu na hektar, zatímco východní Afrika dává 2,5 tuny na hektar. Nic nenasvědčuje, že by se zdejší přírodní vlákna z agáve dostala zpět na výsluní.
Sisalové košíky si stále můžete dovézt jako suvenýr. Dokonce se při troše hledání dá najít i oblečení ze sisalových vláken. Nicméně Agave sisaliana v Mexiku už nejlepší roky zažila. A není moc pravděpodobné, že se tady vrátí na výsluní.