Jako každé velké a významné město Evropy má i katalánská Barcelona svou ikonu. Je jí La Sagrada Família (Svatá rodina) - věčně nevyřešená komplikovaná basilika. Nedostavěné věže tyčící se nad městem však již brzy dostanou střechu a věčně rozestavěná ikona živelného města se navždy vyřeší. Ukončí tak stavbu po více než 140 letech a stavitelé doufají, že přesně po sto letech od smrti původního architekta projektu - legendárního Antonia Gaudího

Zastínit Vatikán

Antonio byl umělcem tělem i duší, proto také třicetiletému neznámému architektovi projekt patrně svěřili. Iniciátor stavby, knihkupec Josep Maria Bocabella, si totiž finální dílo představoval jako velkolepou katedrálu inspirovanou gotickými stavbami celé Evropy. Chtěl zastínit dokonce i vatikánskou baziliku sv. Petra a možná právě kvůli aroganci objednavatele, postihl stavbu osud téměř prokletý. Bocabella s originálním návrhem Francisca de Paula del Villar nebyl spokojen. Přišel mu příliš přízemní, nemoderní a drahý. Několik měsíců se mezi sebou handrkovali až nakonec roku 1883 Bocabella architekta propustil.

Podle legendy jej poté ze tmy vyvedl až jeho sen, který mu pravil, že Svatou rodinu může zachránit pouze rytíř s rudými vlasy a modrýma očima. Když se pak knihkupec setkal s atypicky modrookým Kataláncem Gaudím, věřil, že je rytířem z jeho snu. Článek v The Guardian však uvádí, že Bocabella mohl pouze věřit, že s nezkušeným architektem a prakticky absolventem ušetří na výdajích. Ať tak či tak nechal jej projekt předělat a stavba mohla v roce 1883 konečně začít. 

Dva roky staré záběry baziliky La Sagrada Família:

Zdroj: Youtube

Na hranici geniality a šílenství

Objednavatel zakázky ale netušil, s kým dohodu uzavřel. Pokud si vybíral ekonomicky nenáročné řešení, pak se hluboce mýlil. Dodnes není nikdo schopen vyčíslit, na jakou sumu stavba ve skutečnosti vyšla. Gaudího unikátní metoda „pokus/omyl“ totiž nejen požírala čas, ale také peníze. Mladý architekt si chtěl být jistý, že vše bude fungovat, jak má, a tak místo výpočtů a nákresů nejdříve projektoval konstrukce „u sebe v obýváku“, stavěl tak v podstatě všechno dvakrát, a to jen za předpokladu, že jeho model odpovídal požadavků na poprvé. Citát Gaudího profesora: „Nevím, zda jsme tento titul udělili šílenci nebo géniovi, to ukáže až čas,“ pak zřejmě není úplně od věci. 

Kromě uchýlení k neogotice, hledá energický umělec inspiraci v secesi, v přírodě, v symbolismu a ve své víře, což vše propojuje ve svém nejslavnějším díle barcelonské baziliky. Na začátku jeho architektonické cesty přijímá i jiné zakázky, které později vejdou ve známost. V ulicích Barcelony mimo La Sagrada Família najdete taky vlnící se Casa Batlló, komplikovaný Palau Güell, barevný Casa Vicens nebo ladný Casa Milà. Později však na jinou práci zcela zanevřel. S budoucí katedrálou trávil veškerý svůj čas, plně se oddal Bohu, stal se vegetariánem, oblékal se jako nuzák. Na staveništi údajně dokonce i nocoval. Přesto si monument nezískal srdce všech. George Orwell se dokonce nechal slyšet, že je to „jedna z nejodpornějších staveb na světě“. Dodal ještě, že doufá v její zkázu během španělské občanské války. V něco podobného doufali také teroristé, kteří měli v plánu zaútočit právě na ikonu Katalánska před pár lety, naštěstí, ale i ve 21. století bylo nejhoršímu zabráněno! Ani Pablo Picasso vkusu svého současníka nerozuměl, oproti tomu přítel Antonia Salvador Dalí stavbu obdivoval. 

Související články

Dílo bez umělce

Gaudí údajně sám sobě předpověděl, že stavbu za svůj život nedokončí. Po čtyřiceti letech tvrdé práce a oddanosti jedinému cíli, téměř posedlý architekt roku 1926 umírá pod koly městské tramvaje ve věku 73 let. Z dvanácti věží, které představují různé biblické osobnosti, Antonio patrně viděl dokončenou pouze jednu, Barnabášovu. Orwellovo přání o zničení stavby se sice nenaplnilo, ale během španělské války došlo ke ztracení a zničení plánů Gaudího, což následné práce komplikovalo.

Období po smrti největšího obdivovatele konstrukce, architekta samotného, si rozestavěná současná bazilika zažila úpadek i vandalismus. Po konci války však činnost hlavního architekta postupně vystřídalo sedm dalších mužů a stavba opět zdárně pokračovala. Byl to úkol náročný a místy to vypadalo, že nemožný, ale Svatá rodina je skoro dokončena.

Dva roky do konce

Současným vedoucím je Jordi Faulí i Oller, pod jehož vedením pravděpodobně dojde také k jejímu dokončení. Původní plán plně otevřít na sté výročí umělcovy smrti, mělo být odloženo, ale stavba v posledních letech probíhá natolik rychle, že to stavitelé stále plánují stihnout. Zrychlení stavby se vysvětluje dostatkem financí a moderními technologiemi. Metoda pokusu a omylu, kterou uplatňovali i někteří Gaudího nástupci, se totiž podstatně usnadnila s možností 3D tisku.

La Sagrada Família původně navržená jako katedrála, byla v roce 2010 konečně vysvěcena papežem Benediktem XVI. Kostel však katedrálou, jak byla stavba původně zamýšlena, jmenován nebyl, místo toho nese označení „menší bazilika“ (basilica minor). Současnou barcelonskou katedrálou je Catedral de la Santa Cruz y Santa Eulalia, postavená již v 15. století. Zbývá otázka, který zůstane už navždy nezodpovězena: „Byl by Gaudí spokojen s výslednou podobou svého životního projektu?"

zdroje: singulart.com, mymodernmet.com, britannica.com, theguardian.com, bbc.com, euronews.com, denik.cz

Související články