Panuje obecná mýlka, že před objevem ropy se na území dnešních Spojených arabských emirátů neodehrávala žádná významnější událost. Přitom emirát Ras Al Khaimah (RAK), tehdy známý jako Julfar, byl perlovou velmocí, kde si podávali ruce obchodníci z celého světa.

Pohádka vyšitá perlami

Při teplých vodách Perského zálivu se rozprostírá jeden z nejbohatších států světa, Spojené arabské emiráty. Uskupení vzniklo druhého prosince roku 1971, ale na vstupu do federace se tehdy domluvilo jen šest emirátů, emirát Ras Al Khaimah vyčkával jako cudná nevěsta ještě několik měsíců. Do spolku, který se o několik desetiletí později zařadil mezi nejbohatší země světa, se přidal až desátého ledna následujícího roku. V nákupním centru Manar míjíme nablýskanou přehlídku policejních vozů a vyjdeme ven na můstek s výhledem na mangrovové lesy, mezi nimiž je možné projíždět lodičkou. RAK je synonymem pro rozmanitost a o překvapení není nouze.

Pod zraky UNESCO

Opuštěná perlová vesnice, megalitické kamenné náhrobky, pozůstatky středověké metropole a palmová oáza ukrytá mezi horami a mangrovy, to jsou čtyři lokality mimořádného historického významu v RAK, které aktuálně posuzuje UNESCO. Budoucnost ukáže, zda budou připsány i na jeho prestižní seznam. Procházíme perlovou vesnicí Jazirat Al Hamra, jež byla postavena okolo roku 1600 na ostrůvku pokrytém rudým pískem, který mu dal také jméno - Rudý ostrov. Je to svět, jenž patřil rybářům a obchodníkům s perlami, lidem náležejícím ke kmeni Zaab. Představuje poslední tradiční město na půdě Spojených arabských emirátů, postavené z korálového kamene.

Někteří se stále s kolíčkem na nose pro perli potápí:

Zdroj: Youtube

Obyvatelé jej opustili v polovině 20. století a nechali za sebou domy, mešity, malé tržiště a dokonce pevnost, která jim sloužila k obraně perlového bohatství. Procházíme rezidencí Abdela Kareema Alzaabiho, nejbohatšího z obchodníků. Je na ní patrné, že mu perly královsky vynášely. Už tehdy měl moderní domácnost, kde nechyběly vychytávky v podobě šachet sloužících jako klimatizace. Nic ale netrvá věčně. Poté, co Mikimoto Kōkichi koncem 19. století přišel v Japonsku na to, jak perlu vypěstovat uměle, otřásl se perlový byznys v základech. Poslední tečkou bylo období dvou světových válek, kdy aristokracie a společenská elita měly jiné starosti než nakupovat klenoty. Šňůra perel z Ras Al Khaimah, jež opěvovali již staří Římané pro jejich nedostižnou krásu, jako by se definitivně přetrhla. Ne tak docela.

Související články

Oživené dědictví

Ukolébavé předříkávání muezzina (muezín - předříkávač modliteb) se rozléhá krajinou. Verše z koránu a svěží vánek zpříjemňují naše čekání v Al Rams, vesničce na úpatí Hajarských hor. Vstupujeme na palubu lodi vyzdobené orientálními koberci.
Kapitán stáčí kormidlo a vede nás k jistému cíli – perlové farmě. Mezi tím si ale vychutnáváme okolní krajinu, míjíme porosty mangrovů, nad nimiž mávají křídly plameňáci a kde si volavky smáčejí své dlouhé nohy. Mangrovové lesy, které mají schopnost zadržet až čtyřikrát více uhlíku než deštné pralesy, patří k nejužitečnějším ekosystémům na Zemi. Vrčení motoru ustává a uprostřed chráněné laguny se nad hladinou tyčí stavení, připomínající hausbót.

Společnost zabývající se kultivací perel založil v roce 2005 Abdulla Al Suwaidi. Je jedinou svého druhu v oblasti Perského zálivu. Abdullova rodinná historie je s perlami spojena po staletí. Dědeček byl posledním lovcem perel z rodiny, a právě jeho odkaz ho inspiroval navázat na odkaz předků a založit farmu, která bude perly pěstovat. Jde o náročný proces, jenž vyžaduje specifické prostředí. Do laguny Al Rams stéká dešťová voda z Hajarských hor, zásobující mořskou vodu kyslíkem, čímž vznikají optimální podmínky pro kultivaci perel.

Za lovci perel

Vstupujeme na půdu farmy, kde se dozvídáme řadu zajímavostí o minulosti i současnosti perlového byznysu. Život lovců perel nebyl žádný med a odměna v podobě perly byla těžce vykoupena. Z tisícovky nasbíraných lastur se pravděpodobnost nálezu perly rovnala jednomu procentu. Muž oblečený v tradičním oděvu nás vede na palubu repliky lodi, která po několik měsíců byla domovem lovců perel. Přesněji řečeno její paluba, kde trávili několik měsíců.

Kapitán měl privilegium v podobě dřevěné pryčny. Podmínky byly žalostné. Dvě kokosové skořápky s pitnou vodou musely lovci vystačit na den a to ho čekaly desítky ponorů. Nos si ucpával želví kostí a na prstech měl chrániče z velbloudí kůže. Ženy v Al Rams a v okolních vesnicích se staraly o děti a chod domácnosti. Každý večer se scházely, zpívaly písně o moři, perlách a cestách svých námořníků a modlily se za jejich návrat domů.

Usedáme na koberec, kde nám průvodce ukazuje perly, které jsou jediným klenotem získaným z živého organismu. Nelze je řezat ani tvarovat. Zosobňují představu přírody o dokonalosti.  „To je tahib, muslimský růženec. Jeden jsme vytvořili pro vládce Ras Al Khaimah, druhý pro sultána z Ománu a tenhle je třetí. Trvalo pět let, než jsme na ně získali perly.“ Míříme k akváriu a kleštičkami vybíráme lasturu. Máme štěstí. Perla je uvnitř. Investujeme pár desítek eur a odvážíme si ji jako vzpomínku na místo, kde příroda pomáhá udržovat kulturní dědictví.

Související články