Tato místa znali už Keltové, Římané jej nazvali Mons Jovis, vybudovali zde jednoduchá přístřeší pro cestující a dokonce i Jupiterův chrám. Údajně tudy táhl se svými slony Hannibal, aby se dostal do týla Římanů. Dnes se již nedozvíme, zda Hannibal prošel opravdu právě tudy, a tak jediným slonem, který tudy prokazatelně prošel, je slonice z pařížské ZOO, kterou si ke své rekonstrukci Hannibalova pochodu půjčil výstřední americký cestovatel Richard Halliburton a na jejím hřbetě opravdu Alpy zdolal.
Hospic pro poutníky v nouzi
Po pádu římské říše byl přechod průsmyku nejistý, na 25 kilometrů dlouhé spojnici mezi Bourg Saint Pierre a Saint Rhémy nebyl pro cestující jediný úkryt a pro nejednoho poutníka se cesta přes průsmyk stala jeho cestou poslední. V 11. století nechal v průsmyku savojský šlechtic Bernard z Aosty postavit hospic, kterého se koncem 12. století ujali augustiáni a poskytovali bezplatnou pomoc každému, kdo se ocitl v nouzi. Časem se jejich pomocníky stali psi, jejichž pomoc byla neocenitelná především v zimě, která zde trvá až osm měsíců.
Vojáci a jejich dluhy
Průsmykem protáhly armády Karla Velikého, Jindřicha IV., Fridricha Barbarossy a mnoha dalších. Císař Napoleon tudy v roce 1800 provedl čtyřicet tisíc vojáků do bitvy u Marenga a nechali po sobě pěknou sekeru. Zkonzumovali tunu a půl sýra, 800 kg masa, vypili 21 724 láhví vína a k tomu další proviant v celkově hodnotě 40 000 CHF. Mniši si na vyrovnání účtu počkali až do roku 1984, kdy jim v rámci symbolického urovnání vzájemných vztahů zaplatil François Mitterand. Kromě vojáků prudce stoupl i počet pocestných z řad obyčejných lidí, v letech 1790 až 1810 okolo hospice prošlo na 250 tisíc vojáků a pocestných. Díky obětavé práci mnichů s jejich psy počet obětí hor přes stoupající počet cestujících klesal.
Mniši a jejich pomocníci
Jak přesně psi pomáhali? Určitě nenosili soudek s rumem, jak to známe z novějších vyobrazení. Každé ráno vycházelo několik mnichů-průvodců, zvaných marronier, v doprovodu svých psů vstříc pocestným. Psi bezpečně našli stezku zavátou sněhem i v mlze či sněhové bouři. Navíc váha takového psa (50 až 70 kg) se blíží váze člověka, kudy tedy prošel pes, tam to bylo bezpečné i pro člověka. Lidem prošlapávali psi cesty každý den až do příchodu lyží do Alp, někdy kolem roku 1900. Augustiáni navíc své psy cvičili i pro vyhledávání v lavinách a vyčerpaných poutníků zavátých sněhem. Někdy prý dokonce psi vyráželi na obhlídku sami, měli dokonalý orientační smysl a nikdy nezabloudili. Když našli promrzlého, zesláblého poutníka, štěkotem upozornili mnichy nebo doběhli do kláštera pro pomoc. Není divu, že bernardýni jsou dodnes symbolem obětavosti a dobrosrdečnosti.
Mnišská ubytovna
Hospic leží v horském průsmyku
V hospicu na vrcholu průsmyku, který téměř tisíc let chrání a obývají augustiánští mniši, se může v létě ubytovat i běžný turista. Spí se v prostých pokojích nebo ve společných noclehárnách a hlady se nestrádá. Pokud by měl někdo zájem hospic navštívit v zimě nebo o Velikonocích i to je možné, ale ve všech případech je nutné se na pobytu nejprve domluvit.
Legendární Barry
Nejznámější z bernardýnů z průsmyku je zajisté pes Barry, který má v průsmyku před klášterem svůj pomník, na kterém se píše, že v letech 1800-1812 zachránil život 40 osobám a jednačtyřicátou byl usmrcen. Podle legendy objevil Barry na cestě poutníka, ten ho ve vánici považoval za vlka a v zoufalství ho bodl cestovní holí. Barry ještě nějakou dobu žil, z úrazu se ale už nevzpamatoval a po krátké době umřel. Bernardýnům se dlouho říkalo Barryové a v chovu mnichů dodnes vždy jeden ze psů nese jméno Barry.
Podívejte se na příběh slavného Barryho
Bernardýni dnes
Dnešní svatobernardský pes, zvaný bernardýn je oproti původním psům mnichů z průsmyku mohutnější, nádherný pes a majestátným a důstojným výrazem. Je chován v dlouhosrsté a krátkosrsté variantě, je bílý s červenohnědými skvrnami nejrůznějších odstínů. Povahově je bernardýn většinou klidní, dobromyslní, milující svůj domov, děti a rodinu.
Na zimu do údolí
Logistika krmení je v zimě v průsmyku Grand Saint Bernard problematická, a tak psi tráví zimu dole ve městě Martigny. Průsmyk je v zimě pro automobily uzavřen, turisté raději volí pohodlnější tunel pod ním. Pro pohotové záchranné akce mají mniši dnes k dispozici vrtulník. Celoroční chov bernardýnů v průsmyku je příliš nákladný. Pokud mniši potřebují pomoc psího záchranáře, mají na místě belgického ovčáka, lehkého černého groendaela. Jakmile se ale po zimě silnice na průsmyk otevře, vrací se do horského průsmyku i bernardýni.
