Základem nemoci bylo intenzivní pocení, které jí dalo i jméno. Ovšem pocení je následek, důležité je vědět, co bylo příčinou.
Potivá horečka
Postižený člověk zažíval podobné stavy, které by se daly přirovnat k dnešním malarickým záchvatům, při kterých se střídá zimnice s horečkou. Zároveň se dostavily silné bolesti hlavy, horních končetin a ramen. Logicky došlo k vyčerpání organismu, což znamenalo prudkou únavu. Jedním z pozoruhodných rysů bylo, jak rychle lidé onemocněli, přičemž se zdálo, že pocení se dostaví během několika hodin od prvních příznaků. Pokud přežili první ataky nemoci, tak šance na uzdravení byla poměrně vysoká, jenže další opakované záchvaty, které postihly už vyčerpané tělo mívaly tragické následky.
Klinický stav byl charakterizovaný horečkou a pocením, navíc spojený s vysokou mortalitou. To nastalo v podobě epidemie pětkrát v patnáctém a šestnáctém století v Anglii, nejprve v roce 1485 a naposledy v roce 1551.
www.symptomy.cz
Kdo za to může?
„Vědci navrhli širokou škálu potenciálních viníků potivé horečky. Patří mezi ně druhy bakterií Borrelia šířené pomocí klíšťat a vší, které mohou způsobit recidivující horečku, hantaviry (typicky šířené hlodavci), a dokonce i inhalační forma bakteriálního onemocnění antrax. Ale zavedený popis nemoci, zejména jeho rychle se zhoršující progrese a rychle mizející z postižené oblasti, se zcela neshoduje s žádným zárodkem – alespoň ne natolik, aby bylo možné prohlásit případ otevřený a uzavřený pouze na základě nepřímých důkazů,“ píše Ed Cara v časopise Gismodo.
Ve hře byly i neznámé viry ze stejné skupiny, jaké způsobují vzteklinu. „John Caius z Cambridge, tehdejší prezident Royal College of Physicians, publikoval v roce 1552 zprávu o nemoci pocení, první monografii zcela věnovanou infekčním chorobám. V průběhu let bylo jako původce onemocnění pocení navrhovány, a většinou zamítnuty, mimo jiné Bacillus anthracis (původce antraxu), Vibrio cholerae , chřipkový virus nebo hantavirus,“ odhaduje viroložka Antoinette C. van der Kuyl ve své studii z roku 2022.
Detaily o potivé horečce se v angličtině můžete dozvědět v tomto videu.
Jak se pozná epidemie?
O propuknutí středověké epidemie nás sice neinformuje žádný očitý svědek, ale leccos napoví starověké pohřební vzory. Pokud neexistují žádné známky vnějšího násilí na ostatcích a přesto bylo pohřbeno mnoho lidí najednou, je vysoká pravděpodobnost, že zemřeli nikoliv v bitvě nebo při přepadení, ale na infekční chorobu. Podobné to je, že pokud byli naházeni do hromadného hrobu, podobně jako to bylo při morových ranách. Zároveň se zachovaly jak zápisy lékařů a kronikářů, tak leccos prozradí nápisy na náhrobních kamenech.
Smrt - apokalyptický jezdec
Potivá horečka odezněla. Ale je to navždy?
Poslední známá zpráva o této dosud neprozkoumané nemoci pochází z doby kolem roku 1551. Vzhledem k tomu, že není jasný a přesně identifikovaný původce, tak vlastně ani nevíme, zdali spolu s nemocí „odešel do historie“ patogen, který ji způsoboval. Naštěstí jsou současné diagnostické metody přece jen pokročilejší než ty středověké, takže kdyby se potivá horečka vrátila, máme šanci proti ní účinně zasáhnout.
