Taky slyšíte ve slově azulejos slovo azur, či dokonce portugalské azul, tedy modrý? Zní to logicky, jenže původ slova je arabský. „Az-zulayj, což se zhruba překládá jako „leštěný kámen“. Dekorativní dlaždice, jež jsou v Portugalsku součástí budov, jsou dekorativním prvkem a stavebním materiálem v jednom,“ řekla pro BBC ředitelka Museu Nacional do Azulejo paní Maria Antónia Pinto de Matos.
Nádraží Sao Bento v Portu se chlubí překrásnými a velkorozměrovými azuleos
Krása jdoucí skrz staletí
Ve středověku se největší výzdobě těšily svatostánky. Proto není divu, že počátek používání azulejos se dá vysledovat při stavbě kostelů a paláců. Jak církev, tak boháči si něco podobného mohli dovolit. Časově se jejich používání v Portugalsku, a v Portu zejména, shoduje s počátkem námořní expanze na začátku 15. století, která udělala z Portugalska koloniální velmoc. Ovšem není to tak, že by si námořníci a kupci přivezli nový kulturní prvek. Ten zavedli Maurové v době, kdy byla země pod jejich vlivem a nadvládou. Jelikož se jedná o zdobný prvek převzatý od muslimů, objevovaly se na nich ze začátku jen ornamentální vzory a rostlinné motivy. Důvodem je zákaz zobrazování lidských bytostí, který je v islámu poměrně striktní. Bible, ani křesťanství nic podobného nemá, proto se na křesťanských obrazech setkáváme zejména se scénami ze života světců či výjevů z Bible.
Tapetové azulejos
Později, když striktní vliv islámu ustoupil, se začalo prosazovat zobrazování významných událostí, jako jsou bitvy či objevy. Azulejos našly uplatnění i ve velkých plochách. V Portu je nepřehlédnete. Jejich nádhernou ukázku najdete například na vlakovém nádraží Sao Bento poblíž historického centra. Rozměrné panely o rozloze 551 metrů čtverečních (asi dvacet tisíc dlaždic azulejo) navrhl a namaloval portugalský malíř a keramik Jorge Colaço. Modré mozaiky představují momenty z historie země a velkoplošné kachlíkové skládačky zobrazují venkovské výjevy, na nichž jsou znázorněni obyvatelé různých regionů. Vytvořeny byly v rozmezí let 1905 – 1916. Jako výzdoba nádraží či stanic metra posloužily i v Lisabonu.
Nádraží Sao Bento v Portu se chlubí překrásnými a velkorozměrovými azuleos
V minulosti šlo o ruční výrobu, což se odráželo na ceně kachlí, dnes už jde o sériový proces. Dokonce i magnetky prodávané jako suvenýry mají podobu azulejos.
Přestože Porto je svými azulejos naprosto typické, není jediným městem, kde místní podlehli jejich kouzlu. Zhruba 50 km jižně od Porta leží přímořské Aveiro se systémem kanálů vzdáleně připomínající Benátky. I tady jsou modré kachle, ať na kostelích, restaurací nebo soukromých domech běžnou součástí výstavby. V jednu dobu to vypadalo, že azulejos zůstanou „tradičním“ typem umění, ale v posledních desetiletích si znovu prorazili cestu na portugalskou uměleckou scénu.
Zdroje: BBC, turistické informační středisko v Portu, https://azulejosporto.pt/
