Ve středověku byla ochrana města před požárem jedna z nejzásadnějších starostí našich předků.

Dvanáctá hodina odbila…

Lausanne čelilo plamenům několikrát, například v roce 1368 zničily většinu města. Z historických pramenů víme, že v Lausanne byla noční hlídka ustanovena roku 1405 jako následek mohutných požárů, je tak nejstarší žijící tradicí ve Švýcarsku. Biskup vydal v témže roce nařízení o 11 bodech stanovující protipožární nařízení. V bodě pět stojí psáno:

V každou noční hodinu je jeden ze strážců katedrály povinen vykřiknout hodinu a zavolat na další městské hlídky… Každé pochybení bude pokutováno šesti denáry.“ 

Lausannští si na svého ponocného tak zvykli, že se ho nechtěli vzdát ani o několik set let později. Damoklův meč nad touto profesí visel v roce 1880, kdy padlo rozhodnutí noční hlídku ukončit. Ukázalo se, že pro obyvatele Lausanne je zachování profese ponocného důležitou součástí jejich tradic. Každý den od deseti večer do dvou ráno se tak stále rozléhá z věže katedrály do čtyř světových stran: C´est le guet. Il a sonné l´heure. (Tady hlídka. Hodina odbila).

Vychutnejte si průlet ulicemi města Lausanne:

Zdroj: Youtube

Neotřesitelná pozice

Katedrála v Lausanne, hlavním městě kantonu Vaud, je považována za nejkrásnější gotickou budovu Švýcarska. Známá jako Cathédrale Notre-Dame, trůnící na vrchu Cité, byla v roce 1275 vysvěcena papežem Řehořem za přítomnosti římského císaře Rudolfa Habsburského. Ve středověku byla katedrála poutním místem, davy lidí se přicházely poklonit zlaté sošce Panny Marie, v jejíž zázračnou moc věřili. Zlom představovala kázání Francouze Guilllama Farela, který přinesl do francouzské části Švýcarska myšlenky o potřebách reformy církve. V roce 1536 vtrhly do města síly z Bernu, zmocnily se jej a nastala éra plenění katolických kostelů. Zázračnou panenku Marii roztavili a zlato použili k ražbě mincí. Ostatní katedrální poklady, jako gobelíny či liturgická roucha, skončily v Bernu, kde jsou dodnes k vidění v místním muzeu. Ačkoliv doba otřásla s mnohými jistotami tehdejší společnosti, pozice ponocného hlásajícího ze čtyřicet metrů vysoké věže katedrály, jako by byla neotřesitelná.

Atmosféru jakou uměl vytvořit ponocný Renato Häusler, by mohly závidět i potterovské Bradavice.

Síla hlasu

Ponocný má k dispozici miniaturní odpočívárnu Loge du Guet, která mu byla zřízena až roku 1947. Předtím se musel obejít bez výdobytků jakéhokoliv pohodlí. Ještě v roce 1950 měl ponocný povinnost ručně zvonit, tento úkol ale už převzal automat. Renato Häusler vykonává funkci ponocného již přes dvacet let. Ponocným na plný úvazek se stal v roce 2002, kdy za sebou nechal dalších 58 uchazečů. Jedno z hlavních kritérií přijetí byla sympatie hlasu. Čtyřikrát týdně vystoupal Renato do své věže, v ostatní dny zastával tuto službu náhradník. Dlouhé večery ve věži si krátil výrobou svíček. Häuslera však v lednu letošního roku vystřídal Alexandre Schmid - dvaatřicetiletý nadšenec historie a do ticha lausannských nocí tak po více než dvaceti letech prostupuje nový hlas.

První večer jsem měl trochu trému a obavy. Ale ta rychle opadla. Všechno šlo dobře," řekl Schmid po třech večerech v rozhovoru pro tiskovou agenturu Keystone-SDA.  
Je působivé být tam nahoře, úplně sám ve tmě. Ale je tam příjemně a teplo, člověk se cítí dobře," řekl nový "Guet", jak se hodinový výpravčí francouzsky nazývá.

K volbě se vyjádřil i samotný radní města David Payot: „Vybrali jsme pana Schmida, protože má vztah k živým tradicím i historii tohoto symbolického místa a dokáže se o ně podělit s veřejností, která sem pravidelně cestuje."

Jak se to dělá jinde

Lausanne je jedním ze sedmi evropských měst, kde vykonává ponocný práci po celý rok. Dalšími městy jsou v Německu Annaberg, Celle a Nördlingen, Ripon v Británii, polský Krakov a Ystad ve Švédsku.

I v Česku se sem tam objeví nějaký ponocný, například ponocní  Roman Holub v Domažlicích nebo  Miroslav Kubák ve Znojmě, který tam doprovází kulturní akce. V Lipnici nad Sázavou je dobrovolný ponocný Jan Prošek, jenž činnost vykonává za tucet vajíček na rok.

Zdroje: kalumen.ch, Schmid, 24heures.ch, ceskatelevize.cz