Pomalu se blíží zima a obloha se začne halit do jiných barev. V severních zemích bude možné opět pozorovat překrásné perleťové mraky, ale stojí za to?
Kdy na ně číhat
Perleťové mraky nebo také polární stratosférická oblaka se vzácně objevují hlavně v oblastech s vyšší zeměpisnou šířkou během zimy. Dochází k tomu poté, co teplota vzduchu ve stratosféře klesne pod svou obvyklou teplotu. S krátkými dny lidem pod bod mrazu klesá i nálada daná dlouhou tmou a omezeným pohybem na vzduchu, ale perleťové mraky jsou osvěžujícím dárkem přírody rozjasňující prošedivělé kratičké dny.
Tahle vzácnost se objevuje převážně kolem východu a západu slunce, kdy sluneční paprsky stoupají zpod horizontu a dopadají na zledovatělé krystalky ve stratosféře, ty je odráží a lámou a dávají tak vzniknout duhovému zbarvení mraku, který tak připomíná perleť
Až bude -85°C
Je to úkaz vzácný a proto je jasné, že jsou třeba speciální podmínky. Hlavně je to teplota vzduchu stratosféry, která musí klesnout k -85°C, jasná obloha, přibližně stejné krystalky o velikosti 10 μm v průměru a výše zmíněného sklonu slunečního svitu vycházejícího zpod horizontu. „Nejzářivější barvy jsou pozorovány, když je Slunce několik stupňů pod obzorem,“ píše web Světové meteorologické organizace.
Pak se na nebi mohou objevit oblaka podobající se jemným bílým závojům či stužkám (cirrus) nebo „čočkovitým oblakům“, které jsou výrazné svými oblými, vrstevnatými a neměnnými tvary s jasnými okraji (altocumulus lenticularis) hrající všemi barvami. Letos během letních měsíců jsme i v České republice měli možnost pozorovat podobně unikátní úkaz, vědci však netuší, jak je to možné. „Pravděpodobně se jedná o mikroskopické prachové částice pokryté ledem, které se sem dostaly buď po vulkanických explozích či z kosmického prostoru v podobě pozvolna se snášejících mikrometeoritů,“ okomentoval jev ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek pro denik.cz.
Odvrácená strana perleti
Žel vše není tak duhové jak se zdá. Žádní jednorožci ani leprikoni na konci duhy tentokrát nečekají. Výše zmíněné krystaly mohou být z vody, trihydrátu kyseliny dusičné, ternárního roztoku (kyseliny sírové/dusičné/vody) nebo z jejich směsi. V kombinaci s vodou nebo kosmickým prachem dělají pěknou paseku v naší ozonové vrstvě. Dochází ke katalyzaci „lidského“ chlóru na aktivní volné radikály (například ClO, oxid chloričitý).
Ty následně ničí velké množství molekul ozonu nad našimi hlavami. Volné radikály díky tomu v atmosféře setrvávají déle, ve větším množství, což má negativní vliv na velikost množství ozónu a tepla. Na konci této duhy tedy čeká pouze o něco větší teplo. Ideální podmínky k pozorování jsou severní části Skandinávie, Ruska, Kanady a Aljašky, nebo hluboko na jihu během antarktické zimy.
