Slovo „čaj“ se stalo synonymem většiny horkých nálevů skládajících se z vody, květů či lístků bylin. Heřmánkový, stejně tak jako lipový čaj, je oblíbeným receptem babiček, přestože neobsahuje ani snítku z čajovníku, který dává celému nápoji jméno.
Tak jako se pravověrný vinař pousměje nad borůvkovým vínem, které má se skutečným vínem podobný pouze způsob přípravy, tak si čajový milec neodpustí udivený pohled na pytlík s názvem „exotické ovoce“ a znechuceně se zamračí nad instantním čajem. Se skutečným kvalitním čajem nemají tyto nápoje mnoho společného.
Patentovaný čajový pytlík
Máchat čaj uzavřený v hedvábném pytlíku je vynálezem, který byl patentován z roku 1903. Šlo o luxusní záležitost, šité byly z hedvábí a nebyly zrovna levné. Později sestoupil pytlík z hedvábného piedestalu do papírové obyčejnosti. O jeho rozšíření je zasloužil Američan Thomas Sullivan, kterému je někdy připisováno, že čajový sáček vynalezl.
Tento Newyorčan začal balený čaj vyvážet do celého světa, a protože to opravdu usnadnilo čajovou přípravu, vynález se uchytil. Sáčky se začaly vyrábět z levnějších papírových vláken, později se začal přidávat i polypropylen, popř. jsou celé sáčky vyrobené z nylonu či dalších umělých hmot.
Rituál
Přestože je balení a prodej čajových sáčků samostatným podnikatelským odvětvím, stovky milionů lidí v Asii si pořád sypou čaj přímo do konvice. Jenže to už se pomalu blíží obřadu, zatímco balený čaj je taková ranní nebo kancelářská rychlovka. Jenže čaj není jen nápojem pomáhajícím udržet pitný režim. V Japonsku se čajový obřad stal pevnou součástí tradic a kultury této ostrovní země a Čína znala jeho užívání už 3000 let před naším letopočtem. Setkání u čaje bylo výsadou britské aristokracie 19. století, čaj se stal součástí amerického boje za nezávislost.
Bostonské pití čaje
Bostonské pití čaje
V historii Spojených států sehrál čaj významnou roli, a to zejména při odtržení severoamerických korunních kolonií od jejich mateřské země – Anglie. Střediskem protibritského odporu se stal severoamerický přístav Boston, hlavní překladiště čaje dovezené britskou Východoindickou společností a středisko podloudnického obchodu s čajem, který citelně poškozoval britské zájmy. Krize vyvrcholila v roce 1773, kdy 28.prosince vnikla skupina 40 členů organizace „Synové svobody“ na britskou loď v převlečení za indiány, a vyházela 350 beden čaje do moře. Britové v přístavu vyhlásili stanné právo, přístav uzavřeli a posílili vojenskou posádku ve městě. Toto opatření se však setkalo s všeobecným bojkotem britského zboží a tajným vyzbrojováním obyvatelstva. Ozbrojený postoj Američanů byl pak důvodem k válce, která skončila vytvořením nezávislých Spojených států amerických.
Srovnání japonského čajového rituálu s evropským zalitím pytlíku s čajovou drtí je stejně absurdní, jako srovnání nejlevnější lahve konzumní lihoviny s ušlechtilým koňakem, který byl k dokonalosti dotažen léty zrání prastarých sudech. „Pořádný šálek čaje se dnes najde čím dál hůř,“ píše Henry Hobhause v knize Šest rostlin, které změnily svět.
Čajová keramika
„Ponecháme-li stranou sběr, se sklizenou surovinou se zachází jako s vojtěškou: cpe se do velkých strojů, tam se rozmačká a smíchá, až je s ní netříděný prach, ten se pak porcuje do malých sáčků, jejich papír pak „obdaruje“ čaj další příchutí. Z jejich obsahu se získá nanejvýš hrubý silný nálev, který ale nemá zpravidla nic jiného, než tmavou barvu,“ dodává Hobhause.
Zdroje: ČRo, Tea-shirt.co
