Jan Žižka a jeho lebka
„Dochovaná část lebky je tvořena kostí čelní, oběma kostmi temenními, šupinou kosti týlní a pravou kostí spánkovou. Z obličejové kostry, která je téměř celá ztracená, zůstaly připojeny ke kalvě nosní kůstky a část výběžku horní čelisti,“ píše prestižní antropolog Emanuel Vlček ke kosterním pozůstatkům, které jsou přisuzovány Janu Žižkovi. Rovnou se ale ve studii píše, že kalvu, tedy ona malá dochovaná část lebky (klenbu lebeční), nelze se stoprocentní jistotou přiřknou Janu Žižkovi z Trocnova. Přestože chybí zuby, část nosních kůstek, čelisti, a tedy i místa, kam se upínají obličejové svaly, pokusili se vědci o rekonstrukci Žižkovy podoby. Mnozí odborníci ale přiznávají, že jde o podobu velmi spekulativní.
Zato s „upírkou“ Zosii to bylo díky zachovalé lebce mnohem jednodušší. „Ženu jménem Zosia před čtyřmi sty lety lidé pohřbili v neoznačeném hrobě se srpem přes krk, který měl v případě oživení setnout hlavu,“ píše Tomáš Rosa na stránkách Deníku.cz.
Upíři jsou hit, jak ukazuje množství filmů, které s tímto tématem pracují.
Proč upírka?
Žena, jejíž kostra byla objevena na neoznačeném hřbitově v Pien v severním Polsku, byla jednou z desítek, kterých se její sousedé báli jako „upírů“. Jak se to dá z kostry poznat? Nijak. Ovšem ze způsobu pohřbu ano. Byla pohřbena s visacím zámkem na noze a železným srpem na krku, „Zosia“ neměla být nikdy schopna vstát z mrtvých a místní udělali vše, o čem doufali, že ji ve zmrtvýchvstání zabrání. „Je to svým způsobem opravdu ironické," řekl švédský archeolog Oscar Nilsson pro NBC News. „Tito lidé, kteří ji pohřbívali, udělali vše, co mohli, aby zabránili jejímu návratu z mrtvých... udělali jsme vše, co jsme mohli, abychom ji přivedli zpět k životu.“
V té době věřilo, že srp, visací zámek a určité druhy dřeva nalezené na místě hrobu mají magické vlastnosti chránící před upíry. Některé části mýtů se dodnes používají ve filmech jako rekvizity, třeba dubový kolík, kterým se mělo probodnout upíří srdce. Ostatně „pohádkových“ metod obrany a boje s upíry je celá řada. Od vystřelené stříbrné kulky, přes česnek, symbol kříže až po zrcadla, v nichž se prý upíři nevidí.
Mladá a možná duševně nemocná
Stav kostry ukazuje, že se jednalo o ženu ve věku 18-20 let, když zemřela. Analýza lebky naznačuje, že mohla trpět silnými bolestmi, možná mdlobami a nejsou ani vyloučeny poruchy duševního zdraví. To před 4 000 lety mohlo stačit k tomu, aby byla vyloučena ze společnosti. Tehdejší mýty a pověry ji zároveň mohly označit nejen za „podivnou“, ale přímo nebezpečnou. Strach je věrným průvodcem a často hlavním motivem bájí, a Evropa 17. století rozhodně nebylo bezpečné místo k žití. Lidé vystrašeni válkami a církví, která jim hrozila peklem za kacířství snadněji viděli v psychických anomáliích něco hrůzného.
Věříte v upíry?
Věříte, že v minulosti existovali upíři?
Navrácená tvář
Oskar Nilsson se svým týmem se ženě pokusil nejprve pomocí modelovací hlíny a později pomocí 3D tisku vrátit zpět ztracenou tvář. Dnes již nezjistíme, zdali byla psychicky nemocná či nikoliv, a pokud ano, tak jak moc. Ale podle rekonstrukce tváře byla poměrně půvabná. A uvěřitelná, protože na rozdíl od Jana Žižky měli vědci šanci pracovat s celou lebkou.
