Etnograf Miloslav Stingl, indiánským jménem Okima, ve své knize Sex v pěti světadílech popisuje taupo jako „vesnickou princeznu“. „Dívka, kterou náčelníci takto povýšili, získala rázem velice významné postavení. Obec ji zpravidla vybudovala vznešenější chýši, taupo jídala nejlepší pokrmy, takové, jaké byly vyhrazeny jen náčelníkům,“ píše Stingl.
Taupo měla mnoho privilegií, ale jeden přísný zákaz. Nesměla mít pohlavní styk s mužem, vlastně byla obecní pannou. Zatímco ostatní dívky i jinoši měli vztah k sexu poměrně volný, taupo ho měla přísně zapovězený.
Taupo
„Každá starodávná samojská komunita měla jako svou milenku obřadů, neboli „princeznu“, urozenou pannu zvanou taupo. Byla přípitkem a chloubou vesnice a do značné míry se kolem ní točila společenská a politická organizace. Taupo má dnes relativně málo samojských komunit. Instituce je značně modifikována, a kromě některých konzervativních čtvrtí, je ve svých hlavních rysech minulostí. Na druhé straně řada společenských a politických aktivit, s nimiž byla dříve protkána, nadále houževnatě pokračuje,“ napsal v roce 1933 v časopisu Oceania Felix E. Keesing. Jako profesoru antropologie a vedoucímu katedry antropologie a sociologie Havajské univerzity mu bylo studium polynéských rituálů pracovní náplní.
Možná i z jeho zápisků vycházel dr. Miloslav Stingl, který přiznával, že čerpal nejen z rozhovorů kolegů antropologů a antropoložek (ty byly důležitější, neboť se k ženským otázkám dokázaly víc přiblížit), ale i studiem historických zdrojů od deníků misionářů po odborné články tehdejší doby.
Podívejte se na rituální tanec dívek taupo.
Veřejná deflorace
I taupo se mohla vdát, ovšem na rozdíl od ostatních musela být pannou, což se prokazovalo těsně před svatbou ve vesnici ženicha. Pravděpodobnost, že by nebyla, byla minimální, neboť po většinu času měla u sebe „konkubíny“ a žádný z mladíků nemohl pomyslet na to, že by ji svedl. Ovšem pokud by se ukázalo, že se ji přece jen nějakým způsobem povedlo přísnému dohledu uniknout, mohlo dojít k velmi drsnému potrestání. „Ženy z její ajgy by dívku, která tak hrozným způsobem poskvrnila dobré jméno jejich velké rodiny, jejich obce, ukamenovaly k smrti,“ píše Stingl ve své knize.
Sexuální kouč
Sex byl díky křesťanství u nás po dlouhá staletí tabu. Podobný režim se pokusili, marně, nastolit misionáři na Samoi. Zatímco u nás se objevila první sexuální koučka teprve nedávno, něco podobného, ovšem v mužské verzi, nebylo na Samoi nic nepřirozeného. Sexuálními učiteli byli podle Stingla výrazně starší muži, často dokonce příbuzní.
Jiný způsob, jak přijít ke zkušenostem a zároveň si zachovat zdání počestnosti, byla hra na „znásilnění“. Oba aktéři si užili, ale v nejhorším by se dalo tvrdit, že šlo o vynucený sex. A v neposlední řadě je potřeba zmínit kolektivní sexuální radovánky v rámci slavností. Sex byl přirozenou součástí života Samoanů, to jen v Evropě a Americe byla snaha ho zahnat do přítmí ložnic a soukromí pod peřinou. Jak ale ukazují striptýzové bary, maserské salony a nepříliš utajené hampejzy, moc se to nepovedlo.
