Dnes je New York vnímán jako pokrokové, bohaté a prosperující místo. Je centrem kultury, módy, obchodu, zdravotnictví i dalších odvětví a je na to náležitě hrdý. Takový jej ale známe dnes, přitom by se stačilo vrátit o pouhých 50 let zpátky, abychom viděli zkázu, úpadek a vrchol kriminality.
Vítejte ve městě strachu
Sedmdesátá léta pro New York skutečně nebyla moc slavná. Chudoba, krádeže, vraždy, špína i všudy přítomný strach odháněly turisty i rezidenty z města, jako by je honila sama smrt. Nepomohl ani projekt Světového obchodního centra v podobě slavných Dvojčat, který měl postavit Manhattan na nohy. Místo toho se situace naopak začala ještě vyostřovat.
Velký výpadek proudu odstartoval nevídanou pouliční kriminalitu a násilí, hned dva sérioví vrahové běhali ulicemi města vyhlížející si další oběti a gangy své konflikty stále ještě neřešili tancem, ale pěstmi a zbraněmi. V roce 1975 se situace dokonce stala natolik tragickou, že turisté při příjezdu do města dostali letáček Welcome to fear city (Vítejte ve městě strachu) s lebkou v kápi a instrukcemi, jak návštěvu přežít bez majetkové či zdravotní újmy. Ránu tím tenkrát utrpělo i poslední plně funkční odvětví - cestovní ruch.
Brožura upozorňovala, že není bezpečné chodit ven po 6 večer nebo vlastně vůbec chodit ven, že by návštěvníci vůbec neměli opouštět Manhattan a ani používat městskou hromadnou dopravu a že by své osobní věci neměli svěřovat, ani hotelovým poslíčkům, ani komukoliv jinému. Je tedy zcela zřejmé, že New York potřeboval obnovu. A to co nejdřív.
Výskyt zločinu a násilí v New Yorku je šokující a každým dnem se zhoršuje. Během čtyř měsíců do 30. dubna 1975 vzrostl počet loupeží o 21 %, počet útoků s přitěžujícími okolnostmi o 15 %, počet krádeží o 22 % a počet vloupání o 19 %. Nyní, aby „vyřešil“ své rozpočtové problémy, hodlá starosta Beame propustit značný počet hasičů a strážců zákona všeho druhu. ... Za těchto okolností vám můžeme dát tuto nejlepší radu: Dokud se situace nezmění, pokud možno se New Yorku vyhýbejte. Přesto se některým Newyorčanům podaří přežít a dokonce i zachovat svůj majetek v pořádku. ... Hodně štěstí.
New York's Finest
Osudová jízda
Všechno změnila jedna jízda taxíkem, jedna rudá voskovka, jediná obálka a hluboký cit k upadajícímu městu, kde nemožné mohlo být naplněno. Kampaň byla svěřena do zkušených rukou reklamní agentury Wells Rich Greene založené již v 60. letech. Byla velkým hráčem na poli reklamy a jednou z mála prosperujících firem skomírajícího NY. A především - vedla ji žena.
Mary Wells Lawrence, která letos zemřela, se stala první ženou, která založila, vedla a vlastnila významnou agenturu. Dokonce se jí podařilo otevřít svět cenných papírů a vepsala se do historie i jako první generální ředitelka firmy obchodované na burze. Kampaň, kterou Wells Rich Greene nachystala, byla perfektní - měla vlastní hudbu, poselství, slogan i televizní reklamu. Jen tomu chyběla malá třešnička na dortu - logo.
Jedna z mnoha reklam již několik desítek let dlouhé kampaně. Nejsilněji prostoupila New York po útoku na Dvojčata, kdy vyjadřovala podporu každému, kdo ji potřeboval.
Milton Glaser, světoznámý designer, na schůzku spěchal, nasedl do taxíku a začal přemýšlet. Rozhlížel se po ubíhajících ulicích, pozoroval zbídačené obyvatele střežící si vlastní skromné majetky, ale taky vzpomínal na uměleckou scénu, která sice neznala hranic, za to se ale bratříčkovala s Andy Warholem. Jako rodilý Newyorčan sloganu „Miluji New York” (I love New York) vytvořenému agenturou rozuměl. Vytáhl z brašny něco na psaní a rudě si na jediný papír, co měl po ruce, poznačil: „I ❤ NY.”
Dnes se to zdá být běžné, dokonce je mnohdy srdce nahrazované jinými emotikony a my tomu stále rozumíme. Tenkrát ale, když ještě emoji, nebyly emoji a lidé se vyjadřovali celými větami místo pouhého palce, to společnost zasáhlo. Vlna strachu, která zachvátila cestovní agentury po děsivých letáčcích se smrtkou, se otočila. Spásný turismus byl opět na vzestupu.
Novinářka Carolina A. Miranda pro Los Angeles Times píše: „Bylo na něm napsáno „I Heart New York?“ nebo „I Love New York“ nebo „I Love En Wye“? Na tom nezáleželo. Každý věděl, co to znamená. Znamenalo to, že jste na New York nezanevřeli.”
