Do míst, které dnes známe jako Rieský kráter nebo Nördlinger Ries, dopadlo asi před 14,5 až 15 miliony lety obří těleso. Zůstal po něm obří kráter, široký 24 kilometrů, hluboký až 200 metrů a zkáza v okruhu asi 100 kilometrů od dopadu.

Městečko z místního kamene

V centru městečka na pomezí Bavorska a Bádenska-Württemberska se tyčí dominanta Nördlingenu, věž kostela sv. Jiří, které obyvatelé Nördlingenu láskyplně říkají Daniel. Gotická stavba, která byla postavena v letech 1427 až 1505, stejně jako mnoho budov ve městě, je postavena ze suevitu, šedivé metamorfované horniny, která je extrémně vzácná.

Malá virtuální návštěva historického městečka Nördlingen

Zdroj: Youtube

Vzácná hornina

Suevit vzniká metamorfózou hornin v místě dopadu meteoritu, kdy je hornina částečně roztavena extrémním teplem a obrovským tlakem dopadu. Vzniklý kráter pak vytvoří nataveninu, která po vychladnutí tvoří horninu suevit. V místech, kde dnes stojí Nördlingen tenkrát 1,5 kilometru široký asteroid vytvořil dosud největší ložisko suevitu na Zemi. Kromě Bavorska se suevit vyskytuje i dalších místech dopadu asteroidů, například na mexickém poloostrově Yucatan, v Popigajském kráteru na Sibiři nebo v Sudburském kráteru v kanadské provincii Ontario.

Konec teorií o sopce

Název horniny je odvozený z latinského pojmenování Švábska - Suevia, suevit je tedy švábský kámen. Teorie dopadu asteroidu byla kontroverzní až do 60. let 20. století, do té doby zastávali geologové názor, že Nördlinger Ries není impaktní kráter, ale vyhaslá sopka. Tento názor zastával ostatně i Adolf Sauer, který v roce 1920 horninu poprvé popsal jako suevit. Přítomnost velkých ložisek suevitu v oblasti Nördlingenu byla připisována tufu, hornině, která tuhne po sopečné erupci. Když byl ale suevit nalezen také v Barringerově kráteru v Arizoně, podařilo se geologům v 60. letech 20. století prokázat, že Ries byl impaktním kráterem.

NASA ve Švábsku

To rázem z Nördlingenu udělalo Mekku geologů a přilákalo dokonce americkou vesmírnou agenturu NASA. V Bavorsku se měli astronauti naučit rozlišovat mezi impaktními a vulkanickými horninami. Školili se zda například astronauti v rámci misí Apollo 14 a Apollo 16, kteří měli přivézt vzorky hornin z impaktních kráterů na Měsíci. Proto není divu, že v Nördlingenu bylo založeno i Centrum pro výzkum kráterů a impaktů.

Ne zrovna ideální stavební kámen

Až do moderní doby nebyl původ této horniny pro lidi relevantní, byla ale využívána stavební materiál již ve starověku, kdy byla oblast kolem Nördlingenu součástí Římské říše. Zvláště intenzivně se Schwabenstein čili švábský kámen používal ve středověku pro stavbu kostelů, klášterů a hradeb. Kromě věže Daniel jsou ze suevitu postavené i dochované městské hradby. Suevit má ale i slabá místa, jak je vidět i na kostelní věži, kameny nejsou rovnoměrně stabilní. Zatímco některé ani po 500 letech téměř nezvětrávají, jiné se rozpadají a lámou. Proto jsou v dnešní době suevitové kameny ve starých budovách často nahrazovány pískovcem.

Mini drahokamy ve zdivu

Suevit je jedinečný také díky dvěma zvláštním vlastnostem: Na jedné straně jsou v hornině roztavené úlomky, které se vytvořily v žáru a v kameni vytváří barevné proužky. Kromě toho se vysokým tlakem vytvořily droboučké diamanty, takže téměř každý starý dům v Nördlingenu je postaven ze zdiva plného miniaturních drahokamů. Tyto diamanty jsou však tak malé, že je lze detekovat pouze mikroskopickými metodami, o těžbě tedy nemůže být ani řeč.

Pro návštěvníky města je to ale asi druhořadé, více než 400 000 turistů ročně se zajímá o historické kruhové centrum města se starými městskými hradbami, hrázděnými domy, vysokou věží Daniel a přírodu v kráteru.