V roce 1421 n. l. se Nizozemskem přehnala zničující povodeň, která zaplavila 72 vesnic a vyžádala si životy tisíců, odhady se pohybují mezi 2 000 a 10 000 lidí. Tato katastrofa vešla do historie jako Potopa svaté Alžběty a zanechala za sebou zkázu, ale jedinečný příběh, který přežíval celá staletí. Příběh dítěte, kočky a velmi nepravděpodobného přežití, které se stalo symbolem naděje a odolnosti tváří v tvář nepředstavitelné tragédii.

Obraz zkázy

Ráno po potopě se na okrajích rozlité vody shromáždili přeživší, kteří byli zcela v šoku. Důvěrně známá krajina v okamžiku zmizela a byla úplně proměněna, zmizely domy, pole a celé vesnice, vše pohltilo moře. Lidé pročesávali vodu a hledali nějaké známky života, když všimli si něčeho podivného, kusu dřeva plovoucího mezi troskami. Jejich pozornost ale upoutala jiná věc, tedy spíš zvíře. Na provizorním voru plula kočka, která se stále pohybovala z jedné strany na druhou.  

Podívejte se, jaký rozsah měla potopa Svaté Alžběty v roce 1421

Zdroj: Youtube

Kolébka na vlnách

Lidé si nejprve si mysleli, že se kočka snaží zachránit sama sebe, když se snaží udržet vor na hladině uprostřed neklidné vody. Jaké muselo být jejich překvapení, když se přiblížili a uviděli, co tvoří onen vor. Byla to dřevěná kolébka, ve které navíc klidně spalo malé nemluvně. Kočka, přebíhající z jednoho konce kolébky na druhý se snažila vyvažovat vratké plavidlo, aby dítě nesklouzlo do vody.

Kočka hrdinkou

Vesničanům se podařilo dítě i kočku zachránit, první bylo nezraněné a kočka byla mokrá a znavená, ale také bez zranění. Malá holčička dostala jméno Beatrijs, později známé jako Beatrix, což znamená "nositelka radosti" nebo "šťastná". Což je jistě příhodné jméno pro dítě, které přežilo takovou katastrofu díky štěstí a velmi nepravděpodobnému kočičímu hrdinství.

Legenda, která nesla naději

Příběh o kočce a kolébce se stal v regionu Biesbosch legendou. Byl to příběh o přežití, štěstí a zvláštním, téměř kouzelném poutu mezi lidmi a zvířaty. Klidný spánek dítěte, zatímco ho kočka neúnavně udržovala v bezpečí, se stal symbolem odolnosti a naděje, kterou lidé tolik potřebovali tváří v tvář zdrcující ztrátě.

Obraz jako připomínka

O čtyři století později tuto legendu zvěčnil na obraze nazvaném Povodeň Biesbosch v roce 1421 sir Lawrence Alma-Tadema. Obraz zachytil scenérii zničující potopy a v jeho středu byla kočka, sedící na kolíbce a chránící spíce dítě. Obraz vzdal hold legendě, příběhu, který odrážel nezdolného ducha nizozemského lidu. Postupem času se však příběh začal vytrácet. V dnešním Nizozemsku žije legenda o Beatrijs a kočce v podstatě pouze v okolí Biesbosch. Tam ale stále zůstává připomínkou toho, jak i v těch nejtemnějších chvílích může zvítězit štěstí, naděje a laskavost přírody.

Důležitý je příběh

Dnes již nezjistíme, zda šlo o skutečný příběh, nebo legendu předávanou z generace na generaci. Stejně jako mnoho příběhů, které přežily staletí, je hranice mezi historií a legendou rozmazaná. Samotná potopa je dobře zdokumentovanou událostí a během onoho osudného dne v roce 1421 zahynulo mnoho lidí. Co se týká dítěte a kočky, pravdu se zřejmě nikdy nedozvíme. Víme ale, že tento příběh hluboce rezonoval s těmi, kteří přežili následky, a nadále inspiruje ty, kteří ho znají. Někdy síla příběhu nespočívá v tom, zda se opravdu stal, ale v tom, co představuje. Naději, ke které se upínáme, když se vše zdá ztracené, a víru, že i v těch nejtemnějších časech se může stát malý zázrak.