Fridolin Zeman byl písmomalíř a měl nápad. Bankovky jsou přece jen z větší části tvořené písmem, které on malovat uměl. A na zbytek si troufl taky.
Nechtěl jsem dělat peníze, chtěl jsem dělat tapety
„Necítím se vinen. Je sice pravda, že jsem pracoval na bankovkách, které byly u mne zabaveny a které mi byly dnes předloženy. Bankovky jsem však nevyráběl proto, abych je dal do oběhu, nýbrž proto, abych měl druh tapet, kterými bych si pak vytapetýroval pokoj,“ obhajoval se Fridolin Zeman u soudu, kde skončil za padělání měny. To je, jak známo, považováno za velký zločin.
Sice nevysvětlil, proč dělal bankovky po jedné a neudělal si celou „bankovkovou“ tapetu, ani proč se s bankovkami chlubil v hospodě, kde předváděl plnou peněženku. Možná, že to bylo z hlouposti. Tak na to nakonec nahlížel i soud, který ho zprostil, protože podle něj nebyl falzifikátor zcela příčetný. Možná nebyl příčetný, ale rozhodně byl šikovný. Padělky se občas chlubil, ale nikdy je nedal z ruky, takže diváci neměli možnost zahlédnou druhou, nezpracovanou část.
Všímavý písmomalíř
Fridolín Zeman měl smysl pro detail. Všiml si například, že se u některých bankovek liší šířka okrajů, což bylo dáno drobnou nepřesností u řezacích strojů. Proto pečlivě měřil okraje a zapisoval si rozměry spolu se sériemi bankovek, aby je udělal naprosto stejně. Jeho pracovní postup byl následovný: nejprve celý papír pokryl podkladovou barvou a posléze do zaschlé barvy ryl giloš (viz box), písmena a číslice. Stejným způsobem postupoval i u portrétu.
Metoda je byla nesmírně pracná a náročná na pečlivost. Podle vyjádření samotného autora výroba jedné strany jedné bankovky mu trvala zhruba 10 dnů. Je pravda, že pracoval zejména po večerech, ale vzhledem k tomu, že se snažil padělat deseti a dvacetikoruny, tak vynaložená práce rozhodně neodpovídala případnému teoretickému zisku. Tedy pokud by se pokusil udělat druhou stranu bankovky a snažil by se je nějakým způsobem udat.
Giloš
Giloš na české bankovce
Giloš (z franc. guilloche) je jemná čárová dekorativní rytina v kovovém podkladu, nejčastěji ornamentálního charakteru.
I když se jeho snaha nakonec skutečně dostala až před soud, tak nakonec odsouzen nebyl. „Úředně a všeobecně je známo, že obviněný je tichý blázen a duševně zaostalý,“ lze se dočíst v protokolu. Fridolin Zeman byl sice propuštěn z vazby, ale nebylo mu přiznáno odškodné za dobu v ní strávenou. „Čin zatčeného zůstal pouze proto nepotrestán, poněvadž byl spáchán ve stavu nepříčetnosti,“ píše Bohuslav Hlinka v knize Atentáty na peníze.
Faktem je, že při domovní prohlídce u něj bylo zabaveno dvacet devět padělků rubní strany dvacetikoruny, jeden neúplný padělek lícní strany sedm neúplných padělků lícní strany desetikoruny a nářadí, které k výrobě používal. Pokud by si skutečně chtěl písmomalíř Zeman penězi tapetovat, potřeboval by jich zhruba tisícovku. Jejich výroba by trvala zhruba 40 let, takže šlo o nerealisticky utopický plán. V každém případě, i kdyby pracoval až do konce svého života, neměl by šanci cíle dosáhnout. Zemřel totiž tři roky poté, co byl bez trestu propuštěn z vazby.
