Všechno to začalo v roce 1815 s velkým zájmem dvou království o ložisko zinkové rudy, známé také jako kalamín nebo zinkit. Pruské království a Království spojeného Nizozemí bojovaly o malou vesnici Kelmis na území dnešní Belgie. Kalamín byl důležitou surovinou pro výrobu věcí ze zinku nebo mosazi, jako van, okapů nebo zábradlí.
Za vším hledej Napoleona
Takovou vanu vlastnil prý i Napoleon Bonaparte, a to dokonce skládací a vyhřívanou. A do jisté míry byl zodpovědný i za osud Kelmis, když v roce 1815 prohrál u Waterloo, bylo potřeba nově uspořádat Evropu. Do té doby francouzský Kelmis, se ocitl takříkajíc mezi frontami, protože Prusko a Nizozemí se nedokázaly dohodnout. Dnešní Belgie v té době ještě neexistovala. Aby se neriskoval nový vojenský konflikt o ložiska kalamínu, bylo bez dalších okolků rozhodnuto uznat tři a půl kilometru dlouhou oblast v bezprostřední blízkosti Cách za neutrální oblast. A dostala jméno Neutrální Moresnet.
Poznejte málo známou evropskou historii v zajímavém videu
Jeden policista
Tato zvláštní situace vedla k nejrůznějším podivnostem, protože sousední mocnosti se přirozeně nadále chtěly zmocnit nerostných zdrojů, které se zde dále těžily a prodávaly. Jak Prusko, tak Nizozemí jmenovaly jednoho komisaře, přičemž obě země společně rozhodovaly o starostovi. Ten měl jednoho pomocníka a jednoho policistu. Víc sil pro veřejný pořádek nebylo.
Žádné daně
Podobná situace byla i se zákonem, protože ani jedna z mocností nechtěla dělat právní ústupky, platilo zde napoleonské právo. Neutrální Moresnet byl také ranou formou daňového ráje, kromě luxusního zboží se v zásadě nezdaňovalo nic. Kromě toho neutrální území přitahovalo mnoho mladých mužů, neboť se tu mohli vyhnout vojenské službě. Našli práci v důlní společnosti Altenberg, francouzsky Vieille Montagne. Z původních 300 obyvatel v roce 1816 se do konce 19. století počet obyvatel zvýšil na 4 000.
Hospodský problém
Mnoho mladých mužů, kteří tvrdě pracovali v dolech, téměř žádné daně a levný alkohol, Kelmis začal mít poměrně brzy hospodský problém. Na svém vrcholu bylo na dnešním území 80 hospod, nalévalo se v každém třetím domě. Kromě toho se zde bujely nelegální boxerské zápasy, hazardní hry a prostituce. Všechny tyto věci byly v sousedním Nizozemsku a Prusku přísně zakázány. Státy se snažily zkrotit chaos výkladem napoleonského práva, zákon proti prostituci například stanovil, že v restauraci může v jednu chvíli pracovat pouze jedna žena. Ale protože v neutrálním Moresnetu nebylo žádné vězení a pouze jeden policista, trvala situace celá desetiletí. Mnoho horníků si přivydělávalo k platu pašováním alkoholu, na začátku 20. století zde alkohol nepřetržitě, sedm dní v týdnu, vyráběly tři lihovary.
Esperanto jako úřední jazyk
Na přelomu století se tehdejší místostarosta a lékař Willhelm Molly, opakovaně snažil o vytvoření suverénního státu Neutrální Moresnet. Nechal vytisknout vlastní známky, kontaktoval evropský tisk a Světovou asociaci esperanta v Ženevě, která chtěla přestěhovat své sídlo ze Ženevy do Kelmisu. Navíc se zde tento umělý jazyk měl stát oficiálním jazykem. Stát se měl financovat prostřednictvím kasin, v podstatě takové Monte Carlo.
Esperanto
Esperanto je uměle vytvořený jazyk
Esperanto je umělý jazyk, který vyvinul lékař Ludwig Zamenhof. Tento jazyk vytvořil z mnoha evropských jazyků, například španělštiny, němčiny a angličtiny a dodnes je nejrozšířenějším umělým jazykem na světě.
Konec plánů po sto letech
Navzdory těmto poměrně konkrétním plánům se území skutečným státem nikdy nestalo. Když obyvatelé Neutrálního Moresnetu v roce 1914 plánovali oslavy 100. výročí, byl v Sarajevu zavražděn rakouský následník trůnu a začala první světová válka. Po válce a porážce Německa se zase měnily hranice, podobně jako v roce 1815. Což byl konec neutrálního území, vesnice Kelmis, a tedy i oblast Neutrálního Moresnetu připadla Belgii. Tam, kde dříve bylo 80 hospod a tři lihovary, které vyráběly alkohol nepřetržitě, je nyní pouze muzeum, které o tom vypráví.
