Nezapomenuté dědictví předků
Na západ od Káthmándú, hlavního města Nepálu, se rozprostírá oblast lidu Gurung. Lid sídlící převážně na himálajských vršcích ve skromných příbytcích mezi mraky udržuje některé ze svých dávných tradic stále živé. Jednou z nich je i nebezpečný sběr medu visícího z převisů skal a obsahujícího halucinogenní látky.
Zaujal vás příběh lovců halucinací? Pak můžete cca 30 min věnovat i dokumentu.
Britský antropolog a historik Alan Macfarlane o sběru napsal: „Šel jsem se podívat, jak sbírají med („khudu thoba“) ze skal pod Čijanem. Velmi drsná stezka a působivé místo, které jsem poměrně rozsáhle filmoval. Med prý sbírají dvakrát ročně - v Kartiku (říjen/listopad) a Chaitu/Tsaitu (březen/duben), i když tento zvyk značně upadl. Dříve tu bylo hojně „kwi lhemme“ neboli mistrů medu, například Badrasingův otec Lamme Baje a další, a dokonce se i obětovaly ovce.”
Národ „blesků z nebe” (Tamu), jak se ve svém jazyce sami označují, sbírá med včel zlatých (Apis laboriosa), druhý největší rod včel na světě, patrně již po tisíce let. To, že se lidé odvažovali nad hluboké srázy pouze na lanových žebříkách, jejichž stupínky vedly do hejn obrovských včel, dokazují i jeskynní nákresy staré tisíce let z oblasti severního Španělska. Jejich stáří se datuje až 7 500 let zpátky.
Opilost v jedné lžičce
Tento med je ovšem unikátní. Je vytvořen z pylu pěnišníku černomořského (Rhododendron ponticum), který obsahuje toxin grayanotoxin. Obsah v medu je natolik vysoký, že už jen malá dávka stačí na pocit silné opilosti. Rododendrony se grayanotoxinem chrání před ojídáním zvířaty, protože ve větších dávkách pak působí zažívací problémy, malátnost, ztrátu vědomí, a dokonce i halucinace.
Mad Honey, běsnící med, jak je často označován, je možné nalézt například i u Kavkazu, a to především v okolí Černého moře, pověstné je jím i Turecko. Už Xenofón (cca 4. stol. př. n. l) ve své knize Anabáze popisuje: „Zde, obecně řečeno, nebylo nic, co by vzbuzovalo jejich údiv, ale množství včelích úlů bylo vskutku ohromující, stejně jako některé vlastnosti medu. Na vojáky, kteří plásty ochutnali, to mělo ten účinek, že se všichni na chvíli úplně zbláznili a trpěli zvracením a průjmem, přičemž se vůbec nedokázali udržet na nohou. Malá dávka vyvolala stav ne nepodobný silné opilosti, velká dávka záchvat velmi podobný šílenství a někteří padli k zemi, zřejmě na prahu smrti. A tak leželi, stovky z nich, jako by došlo k velké porážce, oběť nejkrutější sklíčenosti. Druhý den však nikdo z nich nezemřel a téměř ve stejnou denní hodinu, kdy jedli, se vzpamatovali a třetí nebo čtvrtý den se opět postavili na nohy jako rekonvalescenti po náročné léčbě.”
Youtuber Ruhi Çenet z Turecka si sběr medu zažil na vlastní kůži.
Mezitím, co vojáci starověkého Řecka, zdá se, nasbírali med bez větší námahy, „lov” v Nepálu stále vyžaduje zvířecí oběť. Vesničané sice již upustili od velkého dobytka, jako byla ovce, ale slepice stejně pro med krk položí. A upřímně, s nepálskou metodou sběru je opravdu třeba všechno štěstí. Sice se snaží včely nejdříve vykouřit a mají své osvědčené metody a materiály, ale na houpajícím se provazovém žebříku uprostřed hejn včel se chybička vloudí snadno. Asi ani nemusím říkat, že činnost by rozhodně neprošla standardními bezpečnostními pravidly Evropské unie. Obyvatelé vzdálených oblastí pak můžou po medu sáhnout pouze prstem a pořídit jej online.
Účinky medu sice nemusí být příjemné, ale u člověka má včelí produkt jen výjimečně fatální následky a naopak se mluví o jeho zdravotních přínosech. Ty žel nebyly vědecky prokázány, snad až na afrodiziakální účinky, které se ovšem podobají těm od alkoholu.