Naložení s lidskými ostatky je v různých kulturách různé. Někde se nechaly na speciálním lešení jako potrava dravým ptákům, jinde se polospálená těla házela do posvátných řek. Někde se pohřbívá do země a někteří si nechávají těla zamrazit v naději, že je časem věda dokáže oživit.

Bílé víno s lidským popelem

Byla to nádoba s vínem, do kterého se přidal lidský popel nebo urna s popelem, do které někdo nalil víno? Důvod, proč se smíšení lidských ostatků s vínem došlo, je neznámý. V každém případě ale během výkopových prací ve městě Carmona v jihozápadním Španělsku bylo objeveno několik uren, přičemž ostatky v jedné z nich byly důkladně macerovány bílým vínem, které časem získalo načervenalou barvu.

„Minerální profil načervenalé tekutiny je srovnatelný s profilem současných suchých sherry vín z Jerezu, vín z Condado de Huelva a vín z Montilla-Moriles – označení původu nedaleko od Carmony,“ vysvětluje Benjamin Taub na serveru IFL Science. Vědci se pustili do analýzy vína, aby spolehlivě určili jeho původ. Celkově identifikovali sedm polyfenolů, které jsou také přítomny ve vínech z Montilla-Moriles, Jerez a Sanlúcar, zatímco nepřítomnost kyseliny syringové naznačovala, že víno bylo ve skutečnosti bílé – navzdory načervenalému odstínu, který v průběhu let získalo.

Nejstarší tekuté víno

„Archeochemické studium kapaliny umožnilo, aby byla považována za nejstarší starověké víno konzervované v tekutém stavu,“ píší autoři studie, která vyšla v odborném Journal of Archaeological Science: Reports.

Víno doprovází člověka po tisíciletí, nicméně ani uzavřené nádoby, které se našly z potopených galér, nevydaly víno tak věkovité. Víno s příchutí člověka je 2000 let staré. Dost možná šlo o nějaký dnes už neznámý obřad, který měl dopomoci zemřelému v přechodu na „onen svět“. V průběhu kulturní evoluce lidstva to zdaleka není ten nejbizarnější způsob, jak si zajistit cestu na věčnost v co nejpříjemnějším stavu. Opít Chárona by bylo asi mnohem zábavnější, než se ho pokusit uplatit.

Kdo byl člověk naložený ve víně, nevíme. Možná to byl vášnivý pijan a tohle bylo jeho poslední přání. Celý příběh má jen jednu drobnou logickou vadu. Běžné víno nebývá tak silné, aby mělo skutečně konzervační účinky. Proto se například muzejní či jiné vzorky dávají do mnohem silnějšího alkoholu. Alkohol jako takový totiž brání mikroorganismům v jejich přirozeném množení a ničení naložené matérie. Jenže pokud jste na cestě do záhrobí, tak je to už asi jedno. Jak vidno, ve víně může být mnohem víc, než jen pravda.