Měla to být velká sláva, ale změnila se ve velkou tragédii. Korunovaci cara doprovázely oslavy, jejichž součástí bylo i velké pohoštění poddaných. Jenže ti měli strach, že se na ně nedostane.
Představa, že se lidé ušlapou při útěku před nějakým nebezpečím, v panice, po výbuchu nebo během úprku před vodou, ohněm nebo lávou, je logická. Méně logické je ušlapání se při otevření obchodního domu se slevami. A ještě méně logické je, že se lidé ušlapou ve chvíli, kdy jim hrozí, že na ně nezbude jídlo. Na druhou stranu to ilustruje životní podmínky, které v carském Rusku panovaly.
Slavnost na Chodyňském poli
Mikuláš II. a jeho manželka Alexandra byli korunováni na císaře a císařovnu Ruska dne 26. května (v našem kalendáři jde o 14. května) 1896. O čtyři dny později se měla konat veřejná hostina pro lid na Chodyňském poli. V praxi to znamenalo velké občerstvení zdarma, píše se až o 150 bufetech, 20 hospodách a začaly se proslýchat zvěsti, že kdo přijde, bude obdarován nejen jídlem, ale i pamětním pohárem. Tedy přesněji řečeno smaltovaným šálkem, který si měl manželský pár objednat u plzeňské firmy Bartelmus. A k tomu pivo zdarma.
Sláva proměněná v tragédii
Takovou příležitost si nechtěly nechat ujít tisíce lidí, navíc se Chodyňské pole, kde se událost konala, nacházela u Moskvy, tedy v bezprostřední blízkosti silně osídlené oblasti. Jenže po začátku oslav se davem začala šířit zpráva, že organizátoři podcenili množství účastníků, a nebude dost občerstvení a dárků pro všechny. Hosté se začali hrnout ke stánkům, vznikla panika a ozbrojené četnictvo ztratilo nad davem kontrolu. Celkem se oslav mělo účastnit 400 000 – 500 000 lidí. Jakmile byli davem ušlapaní první nešťastníci, chaos a panika prudce zesílila a následovala pozitivní zpětná vazba, na které nebylo nic pozitivního. Termín jen vyjadřuje posilování efektu, čím více mrtvých, tím větší panika.
Literární údaje o konečném počtu mrtvých se rozcházejí. Jeden z těch nejnižších tvrdí, že na konci bylo shromážděno 1 280 těl, ostatní údaje jsou vyšší. Ty nejvyšší mluví o 4 000 mrtvých. Událost těžce poznamenala image carské rodiny, která vládla pouhých 23 let. Po svržení cara následně došlo k jeho internaci a nakonec popravě celé rodiny.
Podívejte se na historický záznam carovy korunovace.
Vražda Mikuláše II. a jeho rodiny
Důvodem pro likvidaci cara bolševiky byla samotná jeho existence. Nově nastoupivší diktatura se bála, že pokud bude Nikolaj II. a jeho potomci naživu, budou mít zastánci monarchie naději, že se vrátí staré pořádky. Nebo se dokonce mohou pokusit svrhnout mladý sovětský režim a aktivně se pokusit o ozbrojený odpor.
Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit.
J. Jurovskij
S revolucí měl mladý komunistický režim čerstvé zkušenosti. Jenže když nebude car ani jeho potomci, není koho vracet. N. A. Sokolov popsal v knize Zavraždění carské rodiny podrobně k čemu došlo. Měl to z první ruky, byl totiž vyšetřovatelem. K samotné vraždě došlo 17. července 1918.
„Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit,“ přečetl rozkaz k popravě Jakov Jurovskij, velitel domu, v němž byla carská rodina vězněna, a vzápětí pistolí cara zastřelil. Popravy se kromě něho účastnili G. P. Nikulin, M. A. Medvěděv (Kudrin), P. Jermakov, S. P. Vaganov, A. G. Kabanov, P. S. Medvěděv, V. N. Nětrebin a J. M. Celms. Mluvíme-li o carské rodině, jednalo se o Nikolaje II. s manželkou, dcery Olgu, Taťánu, Marii a Anastázii, a maličkého „nástupce trůnu“ Alexeje. Zejména ten by v budoucnu mohl vznést své legitimní nároky. V místě tzv. Ipaťjevova domu, kde k hromadné popravě došlo, dnes stojí Chrám všech svatých na krvi.
Zdroje: Dotyk, Security magazín, Zavraždění carské rodiny
