Psal se rok 46 př. n. l., když se Julius Ceasar rozhodl předvést, jak velkou moc skutečně má. Za hradbami Říma na Martovu poli u řeky Tibery byl toho dne šrumec jako v úlu. Chystali se velkolepé hry plné krve a bolesti. Ceasar poprvé v historii představil naumachie - umělé námořní bitvy odsouzených na smrt.
Námořní masakry
Slovo naumachie, které máme nyní již spojené s námořními bitvami z nudy, nejdříve označoval skutečné vojenské střety na vodě. To je taky snadno čitelné z názvu, kde „nau” pochází ze slovesa loď - naus - a „machie” je odvozené od - machesthai - znamenající bojovat. Ceasar z bitev, ale udělal součástí ludi - městských her spojovaných s oslavou božského panteonu. Ludi měli dvě hlavní složky - ludi circenses a ludi scaenici - které stály proti sobě.
Jezero Fucinus, které se roku 52 zbarvilo krví odsouzenců, Římané dočista vysušili vybudováním kanálů a dalších technologií. Námořní bitva, kde zaznělo slavné heslo byla jednou z posledních událostí v životě vodní plochy.
Ludi scaenici představovali umělce zachycující svět a život v písni, básni nebo jiném uměleckém zpracování. Tohle vznešené soutěžení a předhánění stálo přímo do kontrastu barbarským ludi circenses, které slibovali boj a krev. Jednalo se o gladiátorské souboje všeho druhu, zmiňované námořní bitvy, ale třeba i závody ve vozech.
Žadonit o život
Slavné spojení „Ave Caesar, morituri te salutant,” které se částečně v Česku díky Krylovy písně stalo součástí trampské kultury, je často spojovány právě se souboji organizovanými v ludi circenses. Některá tvrzení minulého století dokonce vysvětlovala, že se jednalo o formální a tradiční pozdrav gladiátorů před vstupem do arény. Po zaznění pozdravu si měl bojující vyposlechnout rozsudek císaře a následoval buď krutý boj a nebo milost. Doslova pak znamená „Buď zdráv, Césare (císaři), jdoucí na smrt tě zdraví.“
Pravda je ale taková, že na podobné tvrzení chybí zdroje. Ačkoliv jsou slova „Ave Caesar, morituri te salutant” skutečně zachycena v historických výpovědích, vztahují se pouze na jedinou událost a více už se neobjevují. V uvedených zdrojích (61. kniha Roman history z pera Cassia Dia a Život Claudiův od Suetonia) ještě k tomu není popisován pozdrav gladiátorů, ale je tam zachycena právě jedna z naumachií - námořních bitev.
Jste zvědaví, jak vypadali významné postavy antické doby? Umělá inteligence si s tím umí poradit!
Odehrála se v roce 52 za vlády císaře Claudia u jezera Fucinus, které sloužilo jako vodní přehrada. Jednalo se o inscenaci bitvy mezi Sicilany a Rhoďany a vojáci tak byli rozděleni na dva tábory. Devatenáct tisíc mužů, kteří si byli jisti svou smrtí, se snažilo svým výkřikem alespoň na poslední chvíli přesvědčit emocionálním nátlakem císaře k jejich omilostnění. Někteří si dokonce mysleli, že se to povedlo.
Císař po jejich: „Ave Caesar, morituri te salutant” totiž odpověděl strohým: „Aut non,” (Nebo ne.), které lze vyložit různě. Došlo tedy ještě k potyčce před samotnou bitvou, kdy museli být odsouzenci opět donuceni k boji. Poté už ale následoval masakr na vodě. Někteří uvádějí, že strohá odpověď byla žertem ze strany bezcitného císaře, který se bavil nad zoufalou snahou přežít.
Většina historiků se tedy shoduje, že se nejednalo o žádnou tradici nebo ceremoniál, ale jednorázovou akci mužů, kteří nechtěli jít na smrt pro pobavení druhých.
