Ani ne 20 km od hranic s Českem se na území Horní Lužice nachází nevelká obec Ochranov (německy Herrnhut). Její stavby spolu s dalšími komplexy v Dánsku, Spojeném království a USA byly v srpnu tohoto roku zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Proč by nás to mělo zajímat? V seznamu jsou totiž zapsány jako „Moravian Church Settlements” (osady moravské církve). Ale mají skutečně co dělat s Moravou?
Pronásledovaní
Moravská církev, v dnešním Česku zapsána jako Jednota bratrská, neměla jednoduché začátky. Ačkoliv stála na myšlenkách Huse, požehnána byla Jiřím z Poděbrad a jejím posledním českým biskupem byl Jan Amos Komenský, v Českých zemích - své domovině - našla zastání jen na krátký čas. Vše začalo, když se slova ujal antimilitantní Petr Chelčický a dal tak prostor nadšencům budovat nová společenství. A ač jsou počátky mírně nejasné (přece jen se bavíme o 15. století), moravští bratři svůj zrod datují do roku 1457, kdy jistý bratr Řehoř původně sloužící v Praze založil v Kunvaldu první sbor.
Malované dějiny Moravské církve.
Na počátku mělo společenství v dnešním Pardubickém kraji pouze pár členů, ale obliba tohoto reformačního hnutí neměla v zemi obdoby, a i přes perzekuce se stávala stále populárnější. I přes následný obrat Jiří z Poděbrad a tvrdé pronásledování ze strany úřadů, následovníků přibývalo a členové neklesali na mysli. Na konci 15. století se situace konečně trochu uklidnila a církev začala prosperovat. Po několik desetiletí se názory společenství vlivem Luthera a následně Kalvína vyvíjely a církev se v poklidu proměňovaly.
Související články
Když pak v polovině 16. století přišla další vlna pronásledování, sestry a bratři církve postupně začínají emigrovat do okolních zemí a centrem se stává Morava. Církev se ještě nějakou dobu snaží přežít i ve svém rodišti, ale nakonec se všechny důležité instituty církve přesouvají do zahraničí stejně jako Komenský. Přestože ze země odešlo bezpočet členů a za hranicemi se společenství relativně dařilo, slabší čeští utečenci se pozvolna ztráceli ve větších etablovanějších skupinách a síla jednoty slábla, a to až do roku 1722.
Církevní osady
Toho roku církev proměnil jistý tesař Kristián David, který z Čech odešel s 5 dospělými a 4 dětmi na usedlost šlechtice Mikuláše Ludvíka hraběte ze Zinzendorfu a z Pottendorfu. Mikuláš - zastánce církve - poskytl skupině půdu, na které nadšení následovníci zbudovali osadu Herrnhut (česky později Ochranov). A jen za 5 let se ze ztracených oveček stala oficiální náboženská skupina, která stála za obrodou celé církve.
Christiansfeld v Dánsku byl zapsán na seznam již před několika lety, letos se přidalo více osad.
A přímo tady - v osadě Ochranov - začíná taky příběh památek zapsaných na seznam UNESCO. Kromě Ochranova v Německu jsou za chráněné osady považovány i Christiansfeld v Dánsku, Gracehill v Severním Irsku a Betlém v USA, o kterých UNESCO píše: „Každý z nich má svůj vlastní urbanistický a architektonický ráz, který se podobá původnímu moravskému občanskému baroku, ale je přizpůsoben místním podmínkám. Vzhledem k jejich historickému vývoji není žádný z nich zcela dokončený. Přesto mají všechny dílčí části několik čitelných prvků a společně vyjadřují svou individualitu a roli ve vývoji moravských církevních sídel jako urbanistických a architektonických celků. Plně vyjadřují význam celosvětového fenoménu moravských církevních sídel ve formativním období 18. a počátku 19. století.” A ač žádná z českých památek na seznamu není, bylo to tady, kde vše začalo...
