Ama, mořské panny ledového oceánu u pobřeží Japonska, jsou vymírajícím kulturním dědictvím, jehož tradice údajně sahá až dva tisíce let do minulosti.

Perlová výroba

Díky sběru podvodních plodů ze dna temného moře se staly prvními svobodnými ženami s placeným povoláním v Japonsku vůbec. Houževnatost a síla lovkyň perel se vepsala nejen do srdcí Japonek, ale také do myslí celého světa. Proč však vstoupily Ama do světového podvědomí jako lovkyně perel? Na svědomí to má pravděpodobně Kokichi Mikimoto, muž, který jako první na světě vstoupil na šperkařský trh coby producent uměle pěstovaných perel. Perly byly již samozřejmě známé a Ama je jistě čas od času v těle ulovené ústřice našly. Ovšem Mikimoto byl fascinován myšlenkou pěstovat perly v ústřicích cíleně. Otevřel tak nový svět dokonalých perlových šperků, které jsou trendy až do současnosti.

Záběry z farmy z roku 1955, zachyceny jsou i Ama vyrážející na sběr:

Zdroj: Youtube

Perla vzniká tak, že ústřice při svém poklidném životě na mořském dně či útesu vcucne s potravou kousek jiné lastury či nějaké tvrdé smítko. Svou přirozenou činností pak obalí tento útvar perletí a perla je na světě. Čím déle perla v ústřici pobývá, tím je větší. Škeble ze svého nechtěného podnájemníka patrně radost nemá, je to pro ni asi jako trn v patě, co nejde vyndat. A když už jí ho někdo konečně zbaví, je to pro ni zpravidla fatální. Mikimoto si tohoto principu vzniku perel všiml a začal svůj experiment, při němž do živých a opatrně otevřených ústřic cíleně vkládal rozlámané úlomky jiných lastur.

Tohle není uměle pěstovaná perla, je to pravá perla. Existují dvě věci, které se nedají vyrobit v mé laboratoři - diamanty a perly. Je to jeden ze zázraků světa, že jste dokázali perly kultivovat. Je to něco, co by mělo být biologicky nemožné.

Thomas Edison

Po vložení byla ústřice opět vrácena do moře, ale na místo, kde se o ní vědělo. Po nějaké době byla znovu vylovena a ukrývala již hotovou perlu. A samozřejmě v objemu jaký Mikimoto potřeboval, nemohl implantovat celé dny lasturové střípky do stovek ústřic sám. Lovit je a následně vracet už vůbec ne. A právě v této fázi angažoval Ama, které se z běžných lovkyní darů moře začaly specializovat na perly, a tak se staly lovkyněmi perel.

Tahitské černé krásky

Ještě jeden trh s perlami stojí za pozornost. Přestože můžete najít perly mnoha barev, jen na málo místech planety jsou barevné přirozeně. Ústřice chované u břehů největšího producenta (97 % trhu) černých perel Tahiti, perlotvorky mořské (Pinctada margaritifera), produkují perleť jinak zbarvenou, což vede i k jiné barvě produktu. Díky tomuto znaku se často označují jako ústřice černoústé. Perleť ovšem není pouze metalízově černá, i když je nejčastější, její zbarvení se různí a k vidění jsou například i tmavě modré, zelené nebo rudé. Jejich umělá produkce byla založena na znalostech japonského farmaření v 60. a 70. letech minulého století.  

V Mikimotově perlové „fabrice“ procházely tradiční Ama modernizací. Primárně vznikly známé bílé potápěčské obleky halící obnažená ňadra Ama. Tento „pokrok“ však neměl žádný praktický důvod. Japonci nejsou ve své podstatě puritánští, důležitým aspektem jejich kultury je například koupání se nazí v horkých horských pramenech onsen. Zahalování Ama mělo počátek po druhé světové válce, kdy do Japonska začali jezdit Američané. Ty nahota urážela, a tak se musely potápěčky vzdát svého pohodlí, které přinášelo potápění v bederních rouškách. Jinou otázkou pak bylo zdokonalení praktického vybavení. U Mikimota například vznikly dokonalejší potápěčské brýle a ploutve.

Perlový král

Kokichi Mikimoto (1858 - 1954) byl skvělý výzkumník, ale také vizionář a podnikatel, který se zasloužil o vytvoření perlového průmyslu. Než se pustil do podnikání, byly perly známé, ovšem bylo otázkou náhody, zda je někdo v moři najde. Až Mikimoto dokázal vytvořit pravidelné kulaté perly. Svou farmu založil 1888 a prvních pět let pro něj a jeho rodinu bylo velice náročných. Po problémech s technikou a těsně před bankrotem, se mu v roce 1893 konečně podařilo přijít na trh s uměle pěstovanými perlami.

Mikimoto byl osobním přítelem Thomase Edisona, kterého potkal během svých cest Spojenými státy. Respekt jeden pro druhého ukázali například v dochovaném dopise, kde Edison píše: „Tohle není uměle pěstovaná perla, je to pravá perla. Existují dvě věci, které se nedají vyrobit v mé laboratoři - diamanty a perly. Je to jeden ze zázraků světa, že jste dokázali perly kultivovat. Je to něco, co by mělo být biologicky nemožné." a Mikimoto na to reaguje slovy: „Kdybys byl Měsíc světa vynálezců, byl bych jen jednou z mnoha malých hvězdiček."

Perly začal ihned exportovat, ale trvalo dalších dvanáct let, než se mu podařilo vytvořit perfektní kulatou perlu, nerozeznatelnou od těch nejkvalitnějších přírodních kousků. S výzkumem pomohla také Misaki Marine Biological Station, která umělou produkci perel studovala v letech 1908 - 1912. Plně životaschopnou populaci perlorodých ústřic vyšlechtil až roku 1920.
V roce 1985 byl Mikimotův patent kultivovaného pěstování perel oceněn jako jeden z deseti nejlepších japonských vynálezů. Na jeho technologii byly založeny perlové farmy po celém světě - od Koreji, přes Polynésii až po Perský záliv. Mikimotova firma funguje dodnes a její prodeje se odhadují na 300 milionů euro ročně.

Související články