Vědci z Číny a Belgie vyhodnotili data ze sondy Messenger a zjistili něco překvapivého, podle jejich výpočtů a teplotních modelů by se pod kůrou planety mohla skrývat několik kilometrů silná diamantová vrstva. Výsledky své studie publikovali v časopise Nature.
Náročné experimenty s vysokým tlakem
Mezinárodní tým byl schopen své výpočty podepřít i experimentálně, po technicky velmi složitých tlakových testech dospěli vědci ke stejnému závěru. Při těchto pokusech vědci přitom vyvinuli tlak o hodnotě až 7 giga-pascalů, což odpovídá hmotnosti více než sedmdesáti tun na centimetr čtvereční. „Museli jsme dovést přístroje až na jejich limity. Aby bylo možné takové podmínky simulovat, je bezpodmínečně nutné mít vysoce přesné experimentální nastavení,“ cituje online služba phys.org jednoho z autorů vědecké studie, Yanhao Lina z Centra pro vědu o vysokých tlacích v Pekingu.
Merkur má dostatek síry
Podle autorů studie hraje důležitou roli při vzniku diamantů prvek síra. V datech ze sondy Messenger viděli, že na Merkuru je síra přítomna v dostatečném množství. Tvorbu krystalů urychlí už 11 procent obsahu síry.
Vědci předpokládají, že Merkur byl kdysi pokrytý oceánem magmatu. V tomto oceánu vznikal z uhlíku grafit, stoupal na jeho povrch, kde se ochladil a vytvořil krustu. Černošedý grafit propůjčuje Merkuru také jeho tmavý vzhled.
18 kilometrů diamantů
Na dně magmatického oceánu se pak prý díky tlaku, vysokým teplotám, které tam panují a přítomnosti síry vytvořila první vrstva diamantů. Další diamanty vystoupaly z hlubšího jádra a hromadily se v této vrstvě, dokud nebyla široká 15 až 18 kilometrů. Autoři studie však zdůrazňují, že se jedná pouze o předpoklady založené na jejich výpočtech a experimentech.
„Před mnoha lety jsem si všiml, že extrémně vysoký obsah uhlíku na Merkuru by mohl mít významné důsledky,“ řekl Yanhao Lin, spoluautor studie, pro online zpravodajský portál Phys.org. „Uvědomil jsem si, že se v něm pravděpodobně děje něco zvláštního.“
Těžba není možná
Další vědecký odborník zabývající se planetami, Philip Reiß z Technické univerzity v Mnichově považuje vytvoření diamantové vrstvy za popsaných podmínek za skutečně možné. V konečném důsledku by to údajně nebylo vůbec překvapivé, neboť vznik diamantů závisí na vysokých tlacích a teplotách a obojí je na Merkuru možné.
Reiß, který se zabývá těžbou kosmických zdrojů, však považuje využití ložiska za technicky neproveditelné, neboť zmíněná vrstva diamantů by ležela v hloubce 485 kilometrů pod povrchem. Jen pro srovnání, nejhlubší vrt na Zemi měří něco málo přes 12 kilometrů. Kromě toho je Merkur v naší sluneční soustavě planetou nejblíže Slunci, a proto na něm panuje až 480 stupňů Celsia.
Podívejte se na vsvětlení "diamantového Merkuru".
Případná vesmírná sonda by také byla vystavena silnému záření a silnější gravitaci Slunce. Kvůli těmto extrémním podmínkám mohly být k Merkuru vyslány zatím pouze dvě sondy. Ta třetí, s názvem BepiColombo je na cestě již od roku 2018. Teprve po sedmi letech, tedy v roce 2025, vstoupí na oběžnou dráhu Merkuru a získá další data. Ty by mohly potvrdit tezi o diamantové vrstvě. Yanhao Lin si podle Phys.org dělá naděje, že jejich studie by mohla pomoci pochopit jiné planety: „Procesy, které vedly k vytvoření diamantové vrstvy na Merkuru, se mohly odehrát i na jiných planetách a mohly zanechat podobné prvky.“
