Malý vzrůstem, velký duší. Tak by šel popsat patrně nejodvážnější bojovník z říše zvířat, se kterým se utkat je na ostří nože.
Statečné srdce
Neohroženě se pouští do soubojů i s větším soupeřem. Dokonce je znám případ, kdy zahnal od kořisti několik lvic. To je medojed kapský (Mellivora capensis), tvor podobný jezevci, jenž je opředen spoustou mýtů, ale i neuvěřitelných příběhů, které jsou ale skutečné. Ač není nikterak velký, je robustně stavěný. Zvláště mohutná je jeho přední část těla s plochou hlavou, silnými čelistmi, svalnatým krkem a předními tlapami s dlouhými, k hrabání uzpůsobenými drápy.
Nejen odvážný a bojovný, ale také vynalézavý párek medojedů se dokonce naučil otevřít si branku:
Pozoruhodná je medojedova volná kůže na hlavě a krku silná až půl centimetru, která jako by náležela mnohem většímu zvířeti. Díky ní vznikla pověra, že se medojed dokáže ve své srsti otočit o sto osmdesát stupňů a případného útočníka, který by jej kousl do vazu, zneškodnit. Kůže je pokryta hustou tuhou srstí, ve spodní části těla černou, na hřbetě a temeni šedou. Kontrastní zbarvení srsti je ještě zvýrazněno bílým pruhem, který odděluje tyto dvě základní barvy.
Atak na varlata
To ale není jediná medojedova zajímavost, legendy domorodců vypráví, že při útoku na větší tvory vede primární atak na jejich varlata. O této prazvláštní taktice psal již slavný James Stevenson-Hamilton, který se zasloužil o založení Krugerova národního parku a byl jedním z prvních strážců. Ten prý viděl takový útok medojeda na buvola. Existuje množství informací, které uvádí, že medojed takto napadl a kastroval samce vodušek, pakoní, kudu velkých, a dokonce prý se stejným úmyslem zaútočil i na člověka. Mezi rangery a průvodci je zmíněné téma neustálým zdrojem drsných žertů a historek, ale seriózní výzkum zatím takové chování nikdy nepotvrdil.
Odolnost vůči jedu
Nicméně prokazatelná je jeho schopnost použití výměšků análních žláz. Jak již jeho jméno naznačuje, rád si pochutnává na medu. Aby předešel zbytečnému popíchání od divokých afrických včel, používá výměšků obdobně jako včelař kouře. Nastříká je na hnízdo a včely přestanou být agresivní a bránit hnízdo. Medojedí strava je ale o poznání pestřejší než jen med. Pravidelně na jeho jídelníčku kromě hmyzu končí například i hadi. A to včetně jedovatých kober a zmijí. Pokud je jimi medojed při souboji uštknut, upadne na několik minut do stavu podobajícímu se smrti, ale zpravidla přežije. Podobná odolnost proti účinkům jedu je známá také u surikat či mangust.
Medojed pod lupou
Mellivora capensis
Hmotnost: 7–16 kg
Výška: 23–28 cm
Vélka těla: až 70 cm
Délka ocasu: cca 25 cm
Délka březosti: zřejmě kolem 6 měsíců
Počet mláďat: obvykle 2
Bestie z Basry
Na rozsáhlém území mezi jižní Afrikou a Indickým poloostrovem bylo popsáno až 16 poddruhů medojeda, které se od sebe liší především rozsahem a vzájemným poměrem šedé a černé. Od různých barevných přechodů se výrazněji liší pouze západoafrický poddruh obývající lesnaté oblasti, který je jednobarevně černý. Tato přizpůsobivá šelma se v rámci rozsáhlého areálu vyskytuje v nejrůznějších typech prostředí, od mořských pobřeží až po hory a od polopouští Kalahari po deštné pralesy západní Afriky. Nejvíce však medojedům vyhovuje suchá otevřená buš či savana jižní a východní Afriky, kde jsou jejich populace nejpočetnější.
V České republice se daří zoologickým chovům a například v Zoo Dvůr Králové se na konci minulého roku již po třetí narodilo mládě. „Vývoj medojedů je stejně jako u ostatních lasic poměrně pomalý, a tak mládě dlouho potřebuje veškerou pozornost a péči matky. Ve světovém kontextu jde stále o mimořádný odchov, a tak jsme dvojici dopřávali maximální klid,“ komentuje zooložka Gabriela Linhart pro Deník.cz. Přestože v republice se chovu daří celosvětově, je to spíš unikátem: „Chovná samice je už zkušená, jde o její třetí úspěšný vrh. Mláďata se narodila dvě, ale o jedno samice nejevila zájem. Takové situace v minulosti zaznamenali i další chovatelé,“ doplnila zooložka.
Bestie z Basry se neděsí hadů, právě naopak. Hadi by před ní měli utíkat, pokud jim dá tu možnost:
Medojedova úspěšnost v osidlování nejrůznějších typů prostředí tkví ve schopnosti využívat nejrůznější potravní zdroje. Med a hadi jsou jen střípek gastro zrcadla. Velkou část kořisti vyhrabává medojed ze země. Zaměřuje se především na hnízda blanokřídlého hmyzu, škorpiony či drobné obratlovce, nicméně nemá problém rozlousknout i krunýř želvy. Vrcholem potravinové přizpůsobivosti byl případ „bestie z Basry“ v roce 2007. Tenkrát se v irácké Basře rozšířila fáma, že britská vojska zde vypustila tvory podobné jezevcům, kteří napadali lidi a domácí zvířata. Tito „jezevci zabijáci“ měli napadat lidi a dobytek přímo na okraji města. Později se ukázalo, že se jedná o místní medojedy, kteří se sem nově rozšířili následkem vysušení bažin.
Bestie se objevily ještě před pádem režimu v roce 1986. Místní jim říkají al Girta... Řeči o tom, že toto zvíře přivezly britské jednotky, jsou nesprávné a nevědecké.
Suad Hassan
Vykradači popelnic
Vzhledem k tomu, že medojed žije převážně nočním způsobem života, nemají návštěvníci afrických safari možnost setkat se s tímto pozoruhodným tvorem příliš často. V některých parcích a rezervacích jsou však tyto šelmy hojnější a v době nedostatku potravy bývají aktivní i ve dne. Téměř s jistotou se s medojedem setkají návštěvníci kempu Halali v národním parku Etosha v Namibii, nebo Hwange v Zimbabwe. Zde se totiž medojedi naučili vybírat odpadky z košů, slídit kolem kuchyně a lze je neromanticky najít podle rámusu převracených popelnic.