Dronte byl velký nelétající holub. Pták o velikosti mohutného krocana s typicky zavalitou postavou měl až 23 cm dlouhý, robustně stavěný zobák. Žil ještě v 17. století, ale do dnešních dob se z něj zachovaly jen kosterní pozůstatky a pár kousků měkkých tkání. Ovšem povedlo se získat DNA, což znamená zachránění informace z níž se může dronte znovu oživit. Známe to všichni z Jurského parku, jenže tentokrát nejde o filmovou fikci.

Bioscience

Poslání vzkřísit doda bylo podpořeno díky novému partnerství mezi Colossal Biosciences, společností zabývající se genetickým inženýrstvím a de-extinkcí, a Mauritian Wildlife Foundation, neziskovou organizací na ochranu přírody, která úzce spolupracuje s mauricijskou vládou,“ informoval Tom Hale v magazínu IFL Science. Vzhledem k tomu, že se v roce 2002 dr. Beth Sapirové povedlo sekvenoval dronteho DNA a na Mauriciu stále existuje jeho přirozené prostředí, je myšlenka na znovuoživení logická. Nejbližším dosud žijícím příbuzným je holub nikobarský (Caloenas nicobarica). Odkaz na prostředí, kam znovuoživeného tvora vrátit je podstatná. Podobně se spekuluje o znovuoživené mamutů, jenže kam by šli? Do zoo? Pro mamuty už na Zemi místo není.

Hlupák dodo

Už samotné pojmenování dodo ukazuje, že pták z hlediska lidského, nepatřil mezi „nejostřejší tužku v penále“. Dodo totiž ve španělštině znamená hlupák nebo trouba. Nelétal, protože neměl nepřátele, před kterými by potřeboval uletět. Evoluce mu proto zbytečná křídla vzala. O to snadnější byl lov, jež na ostrově Mauricius patřil mezi kratochvíle námořníků a prvních osadníků. Možná i proto, že byl snadným cílem, získal tak nelichotivé přízvisko.

Toto je dodo. Mrtvý a přesto na videu.

Zdroj: Youtube

Později se přidaly do kolektivu jeho nepřátel i lidmi dovezené nepůvodní druhy zvířat, které se pustily jak do lovu mláďat, tak do konzumace vajec. Na jeho likvidaci se tak podíleli psi, kočky, prasata, krysy i opice. Důvodem lovu lidmi skutečně byla jen zábava, neboť jeho maso rozhodně nepatřilo mezi lahůdky. „Holandští osadníci dokonce dali dodovi přezdívku Walgvogel tedy něco jako pták – hnusňák,“ vysvětluje Stanislav Drahný na stránkách časopisu ABC.                                                                                                  

Mare aux Songes

Části dronteho kostí jsou v muzeálních sbírkách, zachovalé kosti vydala i bažina Mare aux Songes, která se rozkládá na jihovýchodě Mauricia. Ta se v průběhu času stala důležitou paleozoologickou lokalitou a kosti pomohly rozšířit množství znalostí o tomto ikonickém tvorovi. „Předpokládáme, že dodo se rozmnožoval kolem srpna a že rychlý růst mláďat jim umožnil dosáhnout solidní velikosti před australským létem nebo obdobím cyklonů,“ napsali autoři studie, jež vyšla v prestižním Science Report.

Oživit vyhynulého dronteho z DNA je ambiciózní plán. Pokud by k tomu došlo, šlo by na jedné straně o obrovský vědecký úspěch a na druhé straně o precedent, který možná v konečném důsledku není úplně šťastný.

Zdroje: Science Report, ABC, IFL Science