Každý milovník českých makových buchet ví, že jde o jídlo mimořádně lahodné. Ovšem Američan by porci nudlí s mákem považoval za hazardování se zdravím dítěte.
Tisíce let konzumace… a bez následků
K opiu, které se z máku vyrábí, se ještě vrátíme. Ale začít bychom měli pěstováním máku. Rané počátky se datují až do doby 6 000 let před Kristem. Pěstování znamená využívání, ani historicky časní zemědělci nepěstovali plodiny pro nic za nic. Dotace na udržování krajiny, tedy peníze za to, že na poli nic nepěstujete, jsou záležitostí až konce 20. století.
Maková norma
„Pro použití v potravinářství lze použít pouze semeno máku setého (Papaver somniferum L.) semenného, olejného typu pocházející z odrůd, které obsahují max. 0,8 % morfinových alkaloidů v sušině tobolky (makovici) a na povrchu makového semene není obsah morfinových alkaloidů vyšší než 25 mg/kg,“ píše se ve vyhlášce vydané Ministerstvem zemědělství. Jinými slovy, jde o to, že ministerští úředníci jsou si vědomi „nechvalné“ pověsti máku, ale zároveň vědí, že obsah je tak minimální, že nemá v podstatě žádný měřitelný účinek.
Podívejte se, co se sklízí na poli opiového máku.
Radost už od dětství
Jako dítě známe nejen makové buchty, ale i večerníčkovou Makovou panenku, která společně s motýlem Emanuelem tvořila nerozlučnou pohádkovou dvojici. Možná proto už máme mák rádi od dětství a na rozdíl od Američanů nepovažujeme jeho konzumaci za zdraví nebezpečnou. Možná to bude tím, že české kultivary máku setého obsahují minimální množství opiátů. „Většina u nás vypěstovaného makového semene jde na vývoz. Roční domácí spotřeba se pohybuje mezi 300–400 g makového semene na jednoho obyvatele ČR,“ píše v Agromanuálu Hana Honsová.
Zákaz máku v Afghánistánu
Česko je, co se pěstování máku týče, často srovnáváno s Afghánistánem. Jenže je tady několik podstatných rozdílů. Zatímco u nás se pěstuje mák potravinářský, afghánské kultivary slouží jako základ pro výrobu opia. V obou případech se na máku dá vydělat. Semena máku jsou totiž poměrně dobře placenou komoditou, jenže o semena v Afghánistánu nejde.
Pěstování máku v Afghánistánu má dlouhou tradici a není náhodou, že právě odtud vede opiová stezka. Maková pole se ničila ve velkém, což mělo přímý ekonomický dopad na život místních komunit. „Při zahrnutí práce rodinných příslušníků se odhadovalo, že pěstování opiového máku poskytlo v roce 2017 přibližně 590 000 plných pracovních úvazků na makových farmách. Někteří farmáři, a zejména ti, kteří nesplatili svůj dluh obchodníkům s opiem, kteří poskytovali půjčky předem prostřednictvím neformálního úvěrového systému, migrují v rámci Afghánistánu i mimo něj,“ píše na svých stránkách OSN a dodává, že dluhy a neschopnost uživit rodiny šly tak daleko, že docházelo k prodeji orgánů, a dokonce i dětí.
Patříme mezi světovou špičku
„V Česku pěstované odrůdy modrého, výjimečně i bílého máku se vyznačují minimálním obsahem alkaloidů na povrchu semen i v makovině. Jejich limity jsou obsaženy ve vyhlášce a její dodržování kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Žádné „omámení“ po požití makových buchet nebo koláčů nikomu rozhodně nehrozí,“ píše Stanislav Ptáčník na serveru Novinky.cz. Ostatně autor těchto řádků jednu z nezralých makovic nařízl a vytékající kapky olízl. Nedostavilo se žádné opojení, bylo je jen hořce hnusné. Snímky, které tvořily součást článku, byly vyfoceny nedaleko obce Skryje.
