Cesta a působení československých legionářů je poměrně podrobně zmapovaná. Jen za komunismu nebylo jejich hrdinství příliš oceňované a už vůbec ne zviditelňované. Bojovali totiž na nesprávné straně. Proti rudým.
Cesta do Japonska
„Druhého září 1920 odrazil z ruského Vladivostoku parník Heffron, který vezl na palubě posledních 720 československých legionářů. Vojáci a důstojníci se vraceli ze Sibiře, kde několik let bojovali, bránili transsibiřskou magistrálu proti bolševikům a různým povstaleckým skupinám a zajišťovali železnici pro potřeby spojenců,“ píše Ľubomír Smatana na stránkách Českého rozhlasu. Jejich válečná anabáze v Rusku končila a všichni se chtěli dostat domů, i kdyby to mělo znamenat cestu přes půl světa.
Českoslovenští legionáři
Legionář Josef Charvát, jehož deník se zachoval, popisuje svou cestu domů jako pouť přes Japonsko, Singapur, Cejlon a Suezský průplav do Terstu. Měl štěstí a nakonec do čerstvě zrozeného Československa dorazil. Ne každému se to povedlo. „Prakticky od konce roku 1918 až do roku 1920 proudily z přístavu ve Vladivostoku evakuační transporty čsl. jednotek. Nejprve se z Ruska stahovali těžce ranění a váleční invalidé, později pak i ostatní bojové útvary. V samém závěru války bylo velmi těžké obstarat lodě, které byly v důsledku válečných potřeb upraveny na bojové, a proto evakuace probíhala až do roku 1920,“ vysvětluje v Deníku předseda Jednoty Mladá Boleslav Československé obce legionářské Tomáš Pilvousek.
Japonská stopa
Legionáři
Hlídka čs. legionářů na Rusi
Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války a ruské občanské války. Legie tvořili Češi a Slováci v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií. Jistou dobu ovládali důležitou dopravní tepnu – transsibiřskou magistrálu a velká sibiřská města.
Obecně se moc neví, že Japonci dodávali československým legionářům zbraně, léky i uniformy. Není divu, na Rusko měli své negativní válečné vzpomínky z rusko-japonské války. Japonští vojáci se dokonce aktivně zapojili do bojů, ale nešlo o oficiálně deklarovaný cíl, kterým byla pomoc československým legiím. Podle Japanisty Lukáše Bruna šlo o budování vlivu v regionu. Když se naši legionáři dostali do Japonska, dokonce tam vydali časopis a navázali celou řadu přátelství. „Ukázali Japoncům sokolské cvičení nebo fotbal. Pro Japonce byl velký šok, že jsou vojáci a mají tak vysokou kulturu,“ říká na webu české televize slovakista Susumu Nagayo. Ovšem někteří z legionářů v Japonsku zemřeli. „Čtyři českoslovenští legionáři byli původně pohřbeni ve společném hrobě na hřbitově Aoyama. Pomník ve 20. letech minulého století několikrát poničilo zemětřesení. Po druhé světové válce mu už československé úřady nevěnovaly žádnou pozornost,“ vysvětluje Ministerstvo obrany. Jeden ze zemřelých je legionář Karel Knytl z Boleslavska. Byl těžce zraněn na Ukrajině, ovšem nikoliv vystřelenou nepřátelskou střelou, ale padajícím stromem. Přestože se dostal až do Japonska, nakonec v nemocnici v Čigasaki umírá. Pátý muž zemřel na lodi Liverpool Maru a byl pohřben v přístavu Karatsku v roce 1919.