Martin byl již ve své době, ve čtvrtém století, známý lidem jako nesobecký a velkodušný dobrodinec. Přitom se kolem roku 316 až 317 našeho letopočtu v římské provincii Pannoia nenarodil s křesťanskými hodnotami. Jeho kariéra byla předurčena, jeho otec pracoval pro armádu a tak byl Martinus ( jméno je odvozeno od římského boha války Marse), automaticky zavázán k vojenské službě. Na svých četných cestách jako důstojník se Martin s křesťanskou vírou poprvé setkal v Itálii. Byl z toho nadšený, ale nadále se plně věnoval svému úkolu, byl vojákem v císařově osobní stráži.
Jak půl pláště změnilo životy
Jeho životopisci rádi a horlivě zdůrazňují Martinův základní křesťanský postoj, jako voják prý Martin nikdy nevzal do ruky meč, aby ublížil jiným lidem. A pak tasil meč ve Francii, v jedné z nejslavnějších scén svého života. Přesněji ve městě Amiens, kde jednoho chladného zimního dne potkal žebráka. Martin se v červeném plášti z koně sklonil k žebrákovi a když uviděl, jak se klepe zimou, vytasil meč, přepůlil svůj plášť a polovinu dal muži.
Podívejte se na legendu o svatém Martinovi na bílém koni
Zjevení ve vězení
V té době mu bylo pouhých 18 let. Jeho dobrodiní se mu samozřejmě vymstilo, vojáci se mu posmívali, a protože svévolně zničil vojenský majetek skončil na tři dny ve vězení. V cele se mu ve snu zjevil Ježíš, byl oblečený jako žebrák s polovinou pláště a řekl andělům: „Do tohoto pláště mne oblékl Martinus, který ještě není pokřtěn.“ A Martin měl po probuzení jasno, už nechtěl sloužit armádě, ale křesťanskému Bohu. Pochopil, že svým skutkem naplnil slova evangelia: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Odešel z armády, nechal se pokřtít, založil klášter, a tak trochu proti své vůli se stal biskupem.
Biskupem proti své vůli a proradné husy
Odehrálo se to v roce 372 v Tours, městě ve Francii. Tam si ho lidé vážili jako rádce, duchovního a léčitele a byl tak oblíbený, že ho chtěli mít jako svého biskupa. To ale Martin nechtěl, dával přednost skromnému životu ve své malé chatrči. Na tak vysoký úřad se necítil být hoden začal se skrývat. Když se ale chtěl schovat v husníku, tak husy štěbetaly tak hlasitě, že ho prozradily. Martin byl objeven a jmenován biskupem, a to velmi dobrým, jen ty husy nechal za trest upéct. Tak se zrodil zvyk svatomartinské husy.
Svatý málem už za živa
Martin byl již během svého života uctíván jako světec, což je velmi neobvyklé. Obvykle musí takové postavy zemřít mučednickou smrtí, Martina však uctívali již za života a po smrti byl svatořečen. Římský voják, který byl pokřtěn a vstoupil do křesťanské služby, byl působivou osobností. I dnes ztělesňuje pravý opak naší narcistické doby, užíval si to málo, co měl, byl nesobecký, milosrdný, zastával se slabších, nestavěl se do popředí.
Nový svátek
A přestože se stal slavným a bohatým, nadále se i jako biskup staral o chudé. Proto se svatý Martin stal patronem chudých a představuje lásku a sílu charakteru, jeho působnost je ale ještě širší, je také patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Martin zemřel 8. listopadu 397 a byl pohřben 11. listopadu, den jeho pohřbu byl ustanoven jako svátek Svatého Martina.
Lampiony: od svatého Martina k VŘSR
Zatím co v Čechách si den svatého Martina spojujeme s příchodem zimy, prvním vínem a pečenou husou, jinde v Evropě se pořádají lampionové průvody. Svatomartinská lucerna je pravděpodobně nejznámějším symbolem svatého Martina. Děti si je vyrábějí ve školce, doma nebo ve škole. Světla mají osvětlit temnotu a hlásat poselství svatého Martina. Podvečerní průvod často vede jezdec v červeném kabátě symbolizující Svatého Martina. Tento původně německý zvyk se držel i u nás, než komunisté náboženské svátky zrušili a z lampionového průvodu šmahem udělali součást oslav VŘSR.
Koleda pro chudé
Zejména ve 14. století bylo na svatého Martina tradicí chodit koledovat. Chudí koledníci obcházeli bohatší měšťany a dožadovali se darů, aby si tak přilepšili na zimu. Odvolávali se přitom na štědrost biskupa Martina, který se s žebrákem podělil o svůj plášť.
Jak to bylo s koněm?
Protože je období kolem 11. listopadu dobou, kdy obvykle začíná padat sníh, říká se, že svatý Martin přijíždí na bílém koni. Že by sám v době své vojenské kariéry sedlal zrovna šimla, není nikde doloženo, ale jezdec v červeném plášti na bílém koni je jistě velmi silný symbol.
Svatomartinské víno
Jak se svatým Martinem souvisí víno? 11. listopadu je doba, kdy je možné načít první mladé víno. V německém pohraničí Šumavy se tradovalo, že kdo se svatomartinského vína napije, bude silný a krásný. Tradice svatomartinských vín byla u nás obnovena Vinařským fondem v roce 2004. Svatomartinská vína jsou tedy první vína ročníku a jejich ochutnávka by měla připadnout na 11. listopad v 11 hodin.
