I uprostřed slunného dne svítí lampa u bývalého kláštera v Lublinu. A nikdo nemá v plánu ji zhasnout.
Nesvítí někde zbytečně?
V československé televizi se před desítkami let pravidelně ptali, zdali se někde zbytečně nesvítí. Mělo se jednat o apel na šetření energiemi. Dramaturgové pořadu by se bezesporu podivovali, proč v polském Lublinu svítí jedna z historických lamp ve dne v noci, 7 dnů v týdnu, 365 dnů v roce. Navíc nestojí na nijak frekventované ulici, neosvětluje důležitý prostor ani neupozorňuje na nějaký zajímavý podnik. Prostě jen svítí. Jako maják bojující proti zapomnění.
Krawiecka a Podwale
Kdysi tady byla křižovatka ulic Krawiecka a Podwale. Podle dochovaných historických fotografií nešlo o nijak prestižní čtvrť. „Stála tu řada domů roztroušených v malebném nepořádku, rozbitých a pokřivených. Domy v této ulici nebyly staré, ale měly velmi zajímavou a originální architekturu s atikami, verandami a balkony. Jedno však měly tyto domy společné: všechny byly zchátralé, s dutými střechami, popraskanými základy, křivými schodišti a nespočtem obyvatel,“ popisuje web kulturní instituce Brama Grodzka - Teatr NN. Podle Roberta Kuwałeka, který popsal část židovské historie Lublinu šlo o chudinu.
„Tou nejchudší ulicí byla ulice Krawiecka, která vyvrací mýtus o velkém bohatství lublinských Židů a polských Židů obecně. Právě na ulici jako Krawiecka, v četných židovských čtvrtích po celém Polsku, žili lidé, které sami Židé nazývali „luftmenszen - žijící ze vzduchu“. Nikdo přesně nevěděl, čím se početné rodiny žijící v chatrčích na Krawiecké ulici živily. Bylo to proto, že chudý krejčovský nebo ševcovský krám či chudý stánek je nemohl uživit. Pravděpodobně právě z Krawiecké ulice pocházely židovské ženy, které na lublinských trzích nebo v ulicích Podzámčí prodávaly horký hrách nebo pár housek. Tento obchod rozhodně neposkytoval řádnou obživu celým rodinám,“ vysvětluje Kuwałek.
Podívejte se na staré město v Lublinu.
V bezprostředním okolí Lublinu bylo několik koncentračních táborů, židovské pogromy tady dokonce proběhly i po válce. To všechno jsou důvody, proč křižovatka ulic už není. Ztratily se nejen židovské domy, ale celé ulice i s jejich obyvateli. Lampa, zřejmě jediná, která se dochovala, tak svítí na památku těch, kteří zmizeli, ať už jejich jména zůstala zachována nebo nikoliv. Krawiecka navíc byla jednou z dlouhých ulic. Ve zdejším „židovském klášteře“, což byl ve skutečnosti špitál svatého Lazara, byli ubytováváni ti nejchudší z lublinských Židů.
Obyčejná lampa
Jakmile znáte příběh lampy, která má hodně společného se synagogálním „věčným světlem“ (ner tamid), tak se na „plýtvání energií“ věčně svítící lampy začnete dívat jinak. Je to vzpomínka na zmizelé a připomínka, čeho všeho je člověk, který sám sebe označuje za moudrého (Homo sapiens) ve skutečnosti schopný. „Jsme jediní, kdo ještě může číst jména celých rodin, které jsou pryč. Nezůstal po nich absolutně nikdo,“ říká Janusz Waszkiewicz, člen týmu, který se stará o dokumentace židovské historie v Lublině. Zmizelé ulice už vyprávět nemohou, samotná lampa ano.
Zdroje: Brama Grodzka - Teatr NN
