10. února 1890 proběhla v Liverpoolu dražba. Nejednalo se o dražbu domu, starožitností nebo oblečení... To, co prodejce nabízel, byly kočičí mumie z Egypta. Několik tun mumií.
Katakomby plné koček
V 19. století byly vědecké obory jako archeologie či sociologie v plenkách. Nikdo nehledal důležitost v mumiích zvířat, zkoumala se většinou lidská těla, proto taky mohly kočičí mumie putovat klidně „do krámu”. K čemu by si ale někdo koupil tuny kočičích mumifikovaných ostatků? Než se dostaneme k této záhadě, ještě se vraťme o kus dál do historie, když ještě kočky byly naživu.
Podoba uložených sarkofágů byla různá a v celém Egyptě se našly například i nálezy psů, irbisů nebo mangust.
S mazlíčkem i po smrti
To, že kočky byly ve starověké egyptské říši považovány za posvátné, je všeobecně známo. Egypťané znali velké šelmy z přírody a ty malé bydlely v jejich obydlích. Majitelé si své mazlíčky chovali doma, chránili je a nechávali se s nimi i pohřbít. Dr. Yekaterina Barbash, zástupkyně kurátora egyptského, klasického a starověkého umění Blízkého východu v Brooklynském muzeu, ale zdůrazňuje:
Egypt a kočičí božstva
„Díky důkladnému pozorování začali Egypťané obdivovat kočkovité šelmy pro jejich složitou a dvojí povahu. Kočkovité šelmy v sobě spojují ladnost, plodnost a jemnou péči s agresivitou, rychlostí a nebezpečností. Bohové, kterým byly tyto vlastnosti připisovány, byli často zobrazováni s kočičími rysy. Egypťané však kočkovité šelmy neuctívali. Spíše věřili, že tato „kočičí“ božstva sdílejí se zvířaty určité povahové rysy.” Přesto jste ale mohli za zabití kočky očekávat trest, a to vlastní smrt.
Související články
Jak pravil Hérodotos
Hérodotos, řecký historik, ve své sbírce Dějiny, v druhé knize, v kapitolách 66 a 67 uvádí: „A když vypukne požár, dějí se mezi kočkami velmi zvláštní věci. Egypťané stojí kolem v přerušované řadě a myslí spíše na kočky než na hašení požáru; ... Obyvatelé domu, kde kočka zemřela přirozenou smrtí, si oholí obočí ... Mrtvé kočky se odnášejí do posvátných budov ve městě Bubastis, kde se balzamují a pohřbívají.”
Chrám Speos Artemidos
Jedním místem, kde se kočky po jejich smrti nechávaly, byl skalní chrám Speos Artemidos (chrám Speos Artemidos získal jméno až od Řeků, kteří považovali bohyni za vtělení Artemidino) zasvěcený lví bohyni Pakhet v Istablu Antaru nedaleko osady Beni Hasan v Egyptě na pobřeží Nilu. Egypťané sem jezdili z celé země, aby zde svého mazlíčka nechali jako cenný dar bohyni.
Evropský sofistikovaný kanibalismus novověku
Ilustrační foto
Kromě vystavování, zkoumání a nyní i hnojení, lidé jednu dobu také lidské mumie používali jako léčivo. Recept britského alchymisty Oswalda Crolla říká: „Vyberte mrtvolu červeného muže (protože v nich je krev upřímnější a jemnější, a proto vynikající), celou (ne zmrzačenou), čistou, bez vad, ve věku dvaceti čtyř let, který byl oběšen, zlomen na kole nebo probodnut, když byl jeden den a jednu noc vystaven na volném vzduchu, v klidném čase. Tuto Mumii (to jest svalnaté maso stehen, prsou, rukou a jiných částí) ze dvou světel, jakmile se osvětlí a zkonsteluje, nakrájej na malé kousky nebo plátky a posyp je práškem z myrhy a aloe, ale velmi málo (jinak by to bylo příliš hořké), potom je macerací několik dní v lihu vinném nechat viset, trochu je pověsit a zase je nechat viset, aby se usušily na vzduchu, takto usušené budou jako maso ztvrdlé v dýmu a nebudou páchnout.“ Croll ale nebyl jediným „lékařem” doporučujícím užití mumií k léčbě, a to ani v době, kdy byly kmeny nového kontinentu pro podobné techniky ostrakizováni.
Dražba 20 tun koček
Mumifikované zvířecí ostatky se poprvé podařilo najít Napoleonské válečné výpravě do Egypta a Sýrie mezi lety 1798-1801. Objevy svých vojsk nechal Napoleon sepsat do knihy Description de l’Egypte (1809-1825), která v tabulkách a soupisech zachycovala právě i zvířecí mumie. „Kočičí šev“, jak místní označovali katakomby plné balzamovaných ostatků kočkovitých šelem u chrámu bohyně Pakhet, byl ale nalezen až na konci století v roce 1888. A jak dokládá zpráva francouzského doktora Gastona Camilla Charlese Maspera, nebylo s objevem nakládáno zrovna v rukavičkách:
Sofistikovaný kanibalismus Británie.
Egyptské mumie v Londýně
„180 000 (cca 19,5 tun) mumií egyptských koček bylo vyloženo v Londýně,“ kde měly sloužit jako půdní hnojivo. Maspero dále potvrzuje, že se jednalo o běžnou praxi té doby: „Celá nekropole opic byla poslána do Německa k hnojení polí s řepou.“ Na obranu tehdejších vzdělanců je třeba zmínit, že několik šelmích ostatků se dostalo například do muzeí či jiných výzkumných míst. Jednu z nejlépe dochovaných kočičích hlav uchovávají v Ure Museum of Greek Archaeology ve městě Reading asi 60 km od Londýna.
Dnes se s mumiemi setkáme převážně na výstavách a muzeích, ale v minulosti měli lidé pro balzamované ostatky různá využití. Mimo hnojení to bylo například lékařství, což vedlo až k novověkému kanibalismu, který propagovali někteří z alchymistů.
