Definice bicyklu
Slovo bicykl k nám připutovalo z francouzštiny, ale původ je potřeba hledat v latině. Francouzi si zhruba v polovině 19. století vytvořili slovo pro nový vynález z latinských základů bi — dvoj, dva, a cycle — kolo. Takže za tento, u nás už poněkud zastaralý, výraz můžeme poděkovat zemi galského kohouta.
„Řiditelný stroj složený ze dvou kol s pneumatikami huštěnými vzduchem – kola jsou připojena k rámu v jedné stopě a tento rám je opatřen otočnou přední vidlicí – jezdec pohání stroj svýma nohama tak, že otáčí pedály napojenými pomocí klik k ozubenému převodníku, který je propojen řetězem na zadním kole.“ Tak definoval současný bicykl v jednom, poněkud složitém, souvětí R. Penn ve své knize Záleží jen na kole.
Da Vinciho bicykl?
Codex Antanticus je velká sbírka grafických listů Leonarda da Vinciho. Mezi nimi by se měl vyskytovat i nákres bicyklu podezřele podobného těm dnešním, včetně převodu na zadní kolo. „Mezi karikaturou neznámého muže a bizarní přehlídkou penisů se vyjímala kresba s dvěma koly podobné velikosti, základním systémem řízení, s klikami, sedlem a řetězem, který spojoval velké ozubené kolo s klikami uprostřed a pastorkem na zadním kole,“ popisuje František Skácel nákres „Leonardova kola“ v knize Jízdní kolo: Lidé – historie – technika.
Podívejte se na historii kola jako dopravního prostředku.
Možná jde o jeden z mnoha Leonardových vynálezů, který zapadl. Původně Leonardo maloval hranaté zuby ozubených kol, teprve později je zaoblil, aby do mezer mezi články řetězu lépe zapadaly.
Ruské kolo
Nemáme teď na mysli ruské kolo coby obří kolotoč, ale bicykl, na němž udajně do Moskvy přijel jeho vynálezce Michejevič Artamonov, který byl nevolníkem ve středouralském městečku Verchoturje. Mýty praví, že si kolo sám sestrojil a dojel roku 1801 na korunovaci cara Alexandra I.
Přiznejme, že by šlo o úctyhodný výkon i na ruského člověka, Verchoturje je totiž od Moskvy vzdáleno téměř 1 500 km. M. Artamonov si prý vynálezem zasloužil propuštění z nevolnictví a jeho kolo je vystaveno v muzeu. Raději nebudeme rozebírat fakt, že se podezřele podobá výrobkům mnohem starším a pátrat po tom, kde nevolník získal technické vzdělání.
Urychlila výbuch kola sopka?
V roce 1815 vybuchla sopka Tambora, jejíž emise změnily světové klima a způsobily následující rok „bez léta“. Výbuch měl mimo jiné dopad na úrodu a lidé museli zabíjet domácí zvířata, a to včetně koní zajišťujících dopravu, aby přežili hladomory. Podle některých teorií byl nedostatek tažných a jízdních zvířat důvodem pro tlak na „dopravní prostředky“, které nepotřebují nakrmit. Ovšem když nemáte co jíst, tak vynález kola asi nebude to, co by vás trápilo nejvíce.
„První známé jízdní kolo předvedl hrabě de Sivrac, který byl v roce 1791 spatřen na dvoukolovém „dřevěném koni“ v zahradách královského paláce v Paříži. Tento stroj, nazývaný celerifere, měl dvě pevně namontovaná kola, takže se nedal řídit. Pro změnu směru jízdy bylo nutné zvednout, přetáhnout nebo přeskočit přední kolo na jednu stranu. V roce 1793 byl název změněn na velocifere, a protože se tyto stroje stávaly mezi pařížskými sportovci stále oblíbenějšími, vznikaly kluby a podél Elysejských polí se jezdily závody,“ udává National Muzeum of American History.
Vynálezci po výbuchu Tambory tedy měli na co navazovat. V roce 1817 si mladý německý baron Karl Draisl nechal ve Francii zaregistrovat dovozní patent na stroj známý jako „velocipéd“, hovorově nazývaný draisienne. Stroj byl špatně řiditelný a neměl převod, vypadal spíše jako odrážedlo. Lesník Draisl používal svůj „lauf-maschine“ (běžící stroj) ke kontrole jemu svěřených lesů.
Jízda na kole je báječné spojení emocí a pocitu svobody. Jen z toho bolí nohy.
Albert Einstein
Dnes už jsou kola zase o kus dál. Mnohačetné převodovky, vylehčené materiály a rámy s baterií a elektromotorem vypadají jako jiný vesmír, daleko vzdálený od původního kola vybaveného šlapadly a jedním převodem. Jenže základní princip zůstal. Když si znovu přečtete definici bicyklu z úvodu článku, tak zjistíte, že je stále platná.
