Nejprve fakta
V noci 20. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy hranice Československa. Tato obyčejná věta v sobě skrývá začátek několika desítek let trvající okupace. Zatímco ostatní okupační armády se z našeho území stáhly, Sověti mimo jiné obsadili kasárna, nasadili tisíce kusů těžké techniky a některá městečka, jako například Milovice, se stala téměř výhradně sovětskou enklávou.
Dopis, který měl zůstat tajný
Aby se invaze nějakým způsobem zdůvodnila, byl poslán tzv. Zvací dopis. Jenže ten byl dlouho tajný. Jeho autoři, kovaní komunisté, si byli vědomi faktu, že pět lidí bez schválení parlamentu nemůže pozvat do země cizí vojska. Konkrétně se jednalo o Aloise Indru, Drahomíra Koldera, Oldřicha Švestku, Antonína Kapka a Vasila Biľaka.
Okupace v srpnu 1968
Právě tito muži způsobili, alespoň podle rusky napsaného Zvacího dopisu, fyzickou okupaci Československa. Ani jeden z nich nebyl za svůj čin později potrestán. Dopis měl jít do rukou přímo nejvyššímu představiteli SSSR Leonidu Iljiči Brežněvovi.
Československo jako nárazníková zóna
Většinu Československého území osvobodila Rudá armáda, část západních Čech Američané. Jen tento samotný fakt ukazuje na to, že jsme leželi na hranici Východu a Západu. Hlavní město sice mohla osvobodit americká vojska, ale vlivem politických dohod bylo Československo přenecháno Stalinovi. Tím jsme se de facto stali satelitem pod přímým vlivem Moskvy, která si tak dělala absolutní nárok na politický vývoj.
Text zvacího dopisu
Zvací dopis byl psán v ruštině
Vážený Leonide Iljiči,
s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské strany. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.
Náš kolektiv – vedení strany – se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.
V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.
Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v ruštině.
Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak
Uvolnění v polovině šedesátých let 20. století vzbudilo naděje v části demokraticky smyšlejících obyvatel a strach komunistů, že by mohli přijít o moc, kterou si udržovali i pomocí justičních vražd a inscenovaných procesů. Typickým příkladem byla poprava Milady Horákové.
Kdyby skutečně došlo k uvolnění poměrů a demokratickému vývoji, mohly by přijít na přetřes i komunistické zločiny, což si nikdo z vysoce postavených komunistů nepřál. Zvací dopis byl jen zoufalým pokusem, dost možná, že i na popud Moskvy, zvrátit demokratický vývoj v zemi.
Výsledek je známý. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, desítky let trvající „dočasný pobyt“, destrukce ekonomiky (chyběly tak základní potřeby jako toaletní papír) a devastace obecné morálky.
Stát se obehnal ostnatým drátem, v jisté době dokonce byl na západní hranici instalován smrtící elektrický ohradník, položena minová pole a pohraničníci měli za úkol zabít každého, kdo by se nelegálně pokusil opustit zemi. Neoprávněné opuštění republiky bylo trestným činem už od roku 1948, kdy se komunisté dostali k moci. Mezi léty 1948 až 1989 bylo při pokusu o emigraci zabito 282 lidí.
