Národní muzeum vlastní tisíce exponátů, přičemž zdaleka ne všechny jsou vystavené v pečlivě vyleštěných vitrínách. Část z nich je v depozitářích. Ale největší tahák, kostra plejtváka myšoka (Balaenoptera physalus) visí nad hlavami návštěvníků. Na to, že šlo o mrtvolu vyplavenou na pobřeží před 139 lety, jde o podivuhodně zachovalý exponát s podrobně dokumentovaným příběhem.
„Bylo 4. listopadu 1885, když si rybář Gunnar Nilsen Lyngøen všiml těla mrtvého kytovce. Voda si s ním pohrávala v průlivu u norského ostrova Lyngøy, daleko od obvyklých oblastí, kam za těmito majestátními tvory vyjížděly výpravy velrybářů. Zásoby masa, tuku a kostic z tlamy byly v té době příliš cenné, než aby je místní rybáři nechali zetlít na mořském dně. Proto tělo zvířete rozsekali a části rozprodali sami, kostru pak (zřejmě) nabídli k prodeji.“ vysvětluje web věnovaný plejtvákovu příběhu.
Ten v tomto okamžiku mohl skončit, protože kosti se daly zpracovat celou řadou jiných způsobů, včetně rozemletí na moučku, která sloužila jako hnojivo. Ostatně velrybí kosti dodnes „hnojí“ půdu v neúrodných polárních oblastech. „Velrybí kost se v devatenáctém století používala v různých výrobcích, kde byla vyžadována pružnost a pevnost. Po vyjmutí ze zvířete se musela důkladně vyčistit, jinak by nepříjemně zapáchala. V dnešní době by se místo ní používal plast nebo ocel,“ udává norský server Grida.
Prodám kostru, zn. rychle
Fridtjof Nansen sice proslul zejména jako polární badatel, ale díky své zoologické erudici (vystudoval zoologii) získal později místo zoologa Univerzitního muzea v Bergenu. Kostru se mu podařilo získat, vypreparovat, ale místo toho, aby zůstala v některém z norských muzeí, tak byla nabídnuta k prodeji za 2 000 říšských marek. Zní to divně, že muzeum rozprodávalo exponát, který byl vzácný už jen svou velikostí. Myšok, který nakonec skončil nad hlavami pražských návštěvníků, patří mezi největší dochované kostry daného druhu na světě.
Muzeum plné výkladních skříní
Aligátor severoamerický z Národního muzea v Praze
Pražské Národní muzeum je na exponáty skutečně bohaté. Nově rekonstruované prostory jsou decentně nasvětlené a dávají každému návštěvníkovi pocit jisté intimity. Bohužel zůstalo věrné své muzejní tradici z minulého tisíciletí, kdy muzeum tvořily hlavně výkladní skříně s exponáty. Muzeum na Václavském náměstí běžného návštěvníka nepřekvapí množstvím interaktivních vychytávek. Vystavené předměty si nemůžete osahat, takže nezjistíte, jak moc je žraločí kůže drsná. Před několika lety rekonstruované muzeum v Roztokách u Prahy sice nemá tak bohaté sbírky, ale u každé zastávky si můžete udělat na obrazovce krátký kvíz. Nemusí jít jen o moderní technologie, stačí, že dostanete šanci si potěžkat kamennou sekyru.
Peníze z hospody
Na kostru se nakonec složili štamgasti, tucet vážených a vědychtivých mužů od stolu v pražském hostinci U Gebauerů. Kostru koupili coby význačný exponát pro budované Muzeum Království českého. Nutno říct, že šlo o krásný projev vlastenectví. V reklamní upoutávce, která lákala na kostru velryby nejprve vystavené v Českém průmyslovém museu U Halánků, se mimo jiné psalo: „Prsní dutina upravena jest pro umístění 40 osob zároveň, též tlama může pojati až 20 osob najednou.“ V domě u Halánků nebyla vystavená náhodou, dnes se v souboru budov kam patří, nachází Náprstkovo muzeum. Kromě jiného tam bydlel Vojtěch Náprstek s rodinou, který musel tolerovat zápach, jež velrybí kosti produkovaly.
Později byly kosti vyčištěny párou, aby zápachem neznepříjemňovaly pobyt návštěvníkům Národního muzea. V té době už bylo jisté, že si velryba na sebe v podobě vstupného vydělá. Původně byla kostra na železném lešení. Ke stropu se dostala až dlouho po 2. světové válce, v roce 1967 a dnes, po ukončené rekonstrukci prostor Národního muzea, opět láká návštěvníky. Navíc k ní přibyl model (modelů je v Národním muzeu spousta) jejího příbuzného, plejtváka malého.
Plejták myšok v aplikaci.
V neposlední řadě si můžete k aplikacím, které už v mobilu máte, přidat další. Díky ní si můžete koupit lístky bez toho, aniž byste stáli frontu u pokladny, máte v ní průvodce muzeem a virtuální pohled na unikátního plejtváka. Je skoro jako živý. Tedy spíš jako z počítačové hry.
