Mýtus pod lupou, inspirovali se naši předkové zkamenělinami dinosaurů, když vymýšleli bájné tvory, jako jsou gryfové a draci, nebo ne? Podle nových poznatků vědců tomu tak nebylo, přinejmenším mytologický gryf nevychází z fosilií protoceratopse z Mongolska, jak se doposud mělo za to. I když tato teorie zní věrohodně, při bližším zkoumání se zhroutila na všech frontách.
Kde brala mytologie inspiraci?
Ve všech kulturách existují příběhy o tajemných mýtických tvorech, jako jsou draci, jednorožci a mořské příšery. Odkud ale naši předkové brali inspiraci pro takové mytologické bytosti? Dlouho se zdálo, že původ jednoho z nich – gryfa, mohutné okřídlené velké kočkovité šelmy s hlavou dravého ptáka, byl v 90. letech 20. století objasněn.
Gryfové s tělem lva a orla byla mocná mytologická stvoření
Náhodně nalezená fosilie
Tenkrát zveřejnila americká historička a spisovatelka Adrienne Mayor následující teorii. Nomádi, kteří těžili zlato ve střední Asii, náhodou narazili na fosilní pozůstatky protoceratopse, malého příbuzného triceratopse. Prostřednictvím obchodních cest se podle ní zprávy o čtyřnohém tvoru se zobákem a výběžky podobné křídlům na krčním štítu dostaly do oblasti Středomoří, kde inspirovaly mýty a umělecká zobrazení gryfa.
Pravda nebo spekulace?
Tato myšlenka o původu gryfa si rychle našla cestu do mnoha různých knih, dokumentárních filmů a dokonce i muzejních výstav a je často prezentována jako historický fakt. Ve skutečnosti však myšlenka americké vědkyně nikdy nebyla podrobena hlubšímu vědeckému zkoumání. Až teď se paleontologové Mark Witton a Richard Hing z University of Portsmouth rozhodli zjistit, kolik je na teorii pravdy. Za tímto účelem vyhodnotili, mimo jiné i historický fosilní záznamy a geografické rozšíření zkamenělin protoceratopse. Intenzivně také konzultovali s historiky a archeology kulturní pohled na okřídlené mýtické stvoření.
Gryf
Bronzová postava gryfa z římského období mezi 50 a 270 lety našeho letopočtu
Gryf je bájné stvoření, jehož mytologický původ sahá přinejmenším do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Často je zobrazován se lvím trupem, zadníma nohama a ocasem, a s orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty. Gryf byl ochráncem zlatých pokladů a dolů v oblasti Střední Asie. Původně starověké skytské božstvo bylo pak přejato středověkou mytologií a heraldikou.
Fosilie a zlato jsou daleko od sebe
Došli k tomu, že žádný z argumentů, které mají dokázat spojení mezi fosiliemi protoceratopse a mytologií gryfa, při podrobném zkoumání neobstál. V první řadě je zde předpoklad, že kočovníci našli fosilní pozůstatky při kopání zlata. Jak ukázalo vyhodnocení paleontologů, všechna známá naleziště zkamenělin protoceratopse jsou vzdálená stovky kilometrů od dávných nalezišť zlata.
I kdyby kočovníci hledali zlato v blízkosti naleziště zkamenělin, stále se zdá velmi pochybné, že by si zkamenělých kosterních pozůstatků vůbec všimli. Mark Witton to vysvětluje „Obecně platí, že pouhým okem je viditelný pouze zlomek dinosauří kostry.“ Aby nomádi viděli ze zkamenělin protoceratopse víc, museli by je odkrýt celé, což není snadný úkol ani s moderními nástroji.
Rozložení a vzhled nesouhlasí
Další, co nesedí, je geografický vzorec rozšíření umění s gryfy. Motiv okřídlené velké kočky se nerozšířil ze Střední Asie na Západ, jak tvrdila Mayor, ale ze starověkého Řecka na Východ, tedy přesně naopak. Navíc umělecká zobrazení gryfů podle paleontologů anatomii protoceratopse nepřipomínají ani náhodou. Shodný je jen fakt, že má čtyři nohy a zobák, ale vše ostatní, od proporcí přes rozložení svalů až po tvar, nemá podle Wittona a Hinga s protoceratopsem absolutně nic společného. Oba vědci se domnívají, že motiv gryfa byl jednoduše inspirován velkými kočkovitými šelmami a ptáky.
Spekulace místo faktů
Teorie, že by mytologický gryf vycházel z dinosauřích fosilií je proto podle paleontologů čistá spekulace bez jakéhokoli faktického základu. Totéž platí pro myšlenku, že draci jsou inspirováni zkamenělinami dinosaurů a kyklopové zkamenělými pozůstatky vyhynulých slonů. „Šíříme tyto příběhy, protože jsou vzrušující a intuitivně věrohodné, ale přitom ignorujeme naše rostoucí znalosti založené na faktech a důkazech,“ vysvětluje Witton.
Přesto ale existuje i folklór, který prokazatelně je inspirován zkamenělinami, zdůrazňují vědci. Je například dobře zdokumentováno, že fosilie amonitů byly kdysi považovány za srolované kamenné hady, kteří měli chránit před hadím uštknutím a pomáhat proti slepotě, neplodnosti a impotenci.
