Nejprve si připomeňme, co je vlastně Belgické Kongo. Jedná se o označení pro bývalou belgickou kolonii v centrální části Afriky existující od roku 1908. Kolonie, která se pro Belgii stala vlastně otrokářským územím, zanikla roku 1960, kdy vznikla Demokratická republika Kongo.
Osvobodili jsme vás. Tak trpte
Belgický král Leopold II. tvrdil „Provedu humanitární misi. Civilizuji Kongo. Zastavím obchod s otroky, kterým střední Afriku pustoší Arabové.“ Ve skutečnosti se jen pokusil vytěsnit Araby, aby se mohl stát ještě mnohem horším otrokářem. Jeho společnost spravovala území o rozloze osmdesátkrát větší, než bylo jeho belgické království.
Podívejte se, jak vypadalo otrokářství v režii belgického krále Leopolda II.
Leopold II. zacházel s kusem Afriky a jeho lidmi jako se svým soukromým vlastnictvím. „Belgické časopisy a poslanci belgického parlamentu říkali černochům v Konžském státě „osvobození“ (libérés) - tj. osvobození od barbarských zvyků a vykoupení z temného pohanství,“ píše Herbert Butze v knize V šeru tropických pralesů a dodává, že jako odškodnění za prokázaná dobrodiní byla konžským černochům uložena vysoká peněžní daň.
Tu si museli odpracovat, protože neměli peníze na její zaplacení. Hit tehdejší doby byl kaučuk a král věděl, že jde vlastně o tekuté zlato. K dispozici měl levnou pracovní sílu a neštítil se žádných prostředků k tomu, aby ji vyždímal v maximální možné míře.
Pokud vás napadlo, že jde o nepříliš nápadně skryté otrokářství, tak máte pravdu. Domorodci museli odvádět vysoké výkony při sběru kaučuku a kopálu. Při nesplnění normy bylo bičování běžným trestem. Jedním ze způsobů vydírání bylo zadržování žen a dětí tak dlouho, dokud nebyla norma splněna na 100 %.
Bič Chicotte
Chicotte je druh biče vyrobený ze stočené hroší nebo sloní kůže, který vyvinuli portugalští obchodníci s otroky v 18. století. Biče se stejně jako zbraně používaly k tomu, aby se lidé nebránili zajetí. Posádky otrokářských lodí byly vybízeny k tomu, aby je používaly jako mučicí a trestací nástroje. V případě Belgického Konga se chicotte používaly k trestání otroků a lidí, kteří neplnili pracovní normy.
„Policisté z Belgičany řízené „Force publique“ sekají ruce dětem, které nesplní normu. Úředníci vypalují vesnice, v nichž objevili náznak neposlušnosti. Někdy jako varování ostatním otrokům na kůl napíchnou hlavy a genitálie popravených. Počet obyvatel Konga klesá během třiceti let Leopoldovy vlády zhruba na polovinu, historikové odhadují počet obětí na pět až deset milionů,“ napsal v roce 2015 Tomáš Lindner v materiálu Impérium vrací úder. Jeho slova jsou plně v souladu s tím, co napsal Herbert Butze v roce 1954. „Z týdenních 40 pracovních hodin se stalo 25 dní v měsíci,“ píše Butze a připomíná, že nebyl čas na sušení kaučukové šťávy v ohňovém kouři. Otroci si ji nanášeli na tělo a sušili vlastním teplem. Pak si ji sundávali podobně, jako když si had svléká kůži. Nebo jako když vám na prstech ulpí kousek lepidla, a vy si ho po jeho uschnutí sloupnete.
