V každém sportu dříve či později přijde okamžik, kdy se sportovec musí rozloučit s vrcholovou kariérou. Nejinak jsou na tom dostihoví koně, jednou prostě přijde okamžik, kdy pokračovat v náročném tréninku se vzhledem k výsledkům nevyplatí. Stejně jako u lidí bývají běžná různá poranění šlach, která jdou vyléčit, kůň se už nehodí do vrcholového sportu, ale může být spokojeným koněm pro rekreaci.

Do chovu jen ti nejlepší

Jedno pravidlo platí v chovu anglického plnokrevníka na celém světě již po staletí: do chovu se využívají jen ti nejrychlejší a nejzdravější koně. Kariéra plemeníka čeká opravdu jen ty nejlepší hřebce a klisny, z dostihové dráhy do chovu odchází asi jen desetina koní. Jenže každý rok nastupuje na dráhu nový ročník koňských nadějí a velký počet se s dráhou loučí. Nerudovská otázka, kam s nimi, se řeší po celém světě různými způsoby. Většina dostihových velmocí dávno pochopila, že se jedná o příležitost. Plnokrevníci jsou citliví, pracovití a učenliví, což z nich v kombinaci s temperamentem dělá skvělé společníky. Umějí mnohem víc než jen rychle běhat. Jen je o tom potřeba kupce přesvědčit a taková osvěta může probíhat různě.

Velká show v USA

Američané bytostně milují show, milují dostihy a jsou vášnivě soutěživí. Toho si je velmi dobře vědoma organizace Retired Racehorse Project, která se snaží přesvědčit veřejnost, že vyřazení dostihoví koně jsou přesně ti, po kterých všichni touží. Na Facebooku mají 160 tisíc sledujících a na webu přes tři miliony zhlédnutí ročně, exdostihové koně postavil tento projekt do záře reflektorů při akci s názvem Thoroughbred Makeover (přeměna plnokrevníka). Jde o velkou show, výzvu pro trenéry a jezdce, kteří mají 10 měsíců na to, připravit plnokrevníka čerstvě vyřazenými z dráhy na jednu z deseti soutěžních disciplín. Závěrečný festival v Kentucky Horse Parku trvá od středy do neděle, v každé disciplíně se soutěží o sto tisíc dolarů a akce je doprovázena veletrhem, přednáškami a okázalým doprovodným programem. Jen pro představu, od roku 2013 do 2022 se na tomto projektu podílelo 4048 trenérů ze 46 států USA a čtyř provincií Kanady a projekt přímo ovlivnil osud 3641 plnokrevných koní.

Příklady táhnou

Sousední Německo nespoléhá na velkou show, ale sází na dobré příklady. Především se ale snaží budovat mediální obraz plnokrevníků úspěšných v jiných disciplínách. Články a příspěvky na YouTube na téma Aus Rennpferd zum Reitpferd (z dostihového jezdeckým koněm) se objevují se železnou pravidelností a čtenáři s oblibou sledují sportovní či životní dráhu prezentovaných plnokrevníků.  

Zdroj: Youtube

Zářný příklad Godolphin

Zcela jinou péči svým bývalým dostihovým koním poskytují naprosto výjimečné dostihové stáje Godolphin šejka Muhammada bin Rašíd Ál Maktúm. Působí na čtyřech kontinentech a mají v tréninku tisíce koní. Pro vyřazené valachy mají důsledně vypracovaný program Godolphin Rehoming Programme, který je spolu s chovem součástí programu celoživotní péče Godolphin Lifetime Care. Koně poskytují zájemcům do sportu víceméně zdarma, ti vyřazení z dráhy nejprve projdou rehabilitací a klasickým základním jezdeckým tréninkem, který odhalí jejich vlohy pro další sportovní kariéru. Pak se začne s hledáním vhodného nového majitele. Zájemci vyplní poptávkový formulář, sdělí, jakého koně hledají, co s ním mají v plánu a co mu mohou nabídnout. V Godolphinu vyberou vhodného koně a prověří podmínky u nového majitele. Celá záležitost je smluvně ošetřena tak, aby bylo zajištěno, že koni se dostane nejlepší péče včetně možnosti jeho odebrání v opačném případě. Pracovníci týmu jsou s novými majiteli stále ve spojení, dohlížejí na blaho koně a sdílí jejich příběhy na internetu. Protože stáje působí na čtyřech kontinentech, je i tento program rozdělen podle světadílů, podmínky se mírně liší, například v Americe a Austrálii je převzetí koně zdarma, v Evropě je požadován poplatek 500 liber.

Jak je na tom Česko?

Vysloužilým dostihovým koním u nás nepomáhá žádná specializovaná organizace nebo zařízení, přesto bývá jejich situace vesměs dobrá. Situaci pro časopis Jezdectví přiblížil žokej a trenér Martin Liška: „O bývalé dostihové koně je u nás poměrně velký zájem. Na Facebooku funguje skupina Příznivci ex-dostihových koní, která má přes dvanáct tisíc členů, kteří si vyměňují zkušenosti a příběhy. O dobré koně opravdu zájem je, často se stává, že se kupci ozývají ještě během dostihové kariéry koně. Sám mám takové zájemce na koně, které jezdím a trénuji. Rád sleduji jejich příběhy, většinou se z nich stávají úspěšní sportovní koně a u majitelů zůstávají do konce svého života.“

Kdo by to jedl?

Cílený program jako v zahraničí u nás není, ale jsou majitelé, kteří se o své koně výborně starají i po ukončení dostihové kariéry. Především vítězné a výjimečné koně čeká obvykle dobrý život, ti obyčejní končí obvykle jako miláčci u hobby jezdců. Na jatkách nekončí už jen kvůli přísným předpisům, protože každý sportovec se někdy musí léčit a kvůli lékům pak jeho maso není klasifikované jako vhodné pro konzumaci.