Rajčata původně rostla divoce na svazích jihoamerických And. Po kolonizaci Ameriky se dostala do Evropy a v současnosti jsou vyšlechtěna do stovek odrůd. Od těch s banánovou příchutí až po téměř černá. Ovšem stálicí jsou malá sherry rajčátka. A ty nejlepší rostou na Sicílii.

Farma pod Etnou

Sedím u stoly biofarmy na svazích Etny a kromě domácího olivového oleje i vlastního vína je na stole i zeleninový salát. Samozřejmě z vlastní produkce. Všechno, bez výjimky všechno je naprosto vynikající. Jen těstoviny jsou koupené a i tady nelze říct jediného křivého slova. Ostatně není divu, Italové jsou svými těstovinami celosvětově proslulí. „Je tu kvalitní půda, a roste to tady vlastně všechno nad nějak samo,“ dostane se mi odpovědi na poznámku, že je to sice skvělé, ale musí za tím být obrovské množství práce. Jenže jde o mé zkreslení kluka z paneláku, kterému dennodenní péče o farmu přijde příliš zodpovědná a náročná. „My bychom zase nevydrželi u počítače,“ pousměje se farmářka, jejíž jméno jsem zapomněl a proto je mi trochu trapně. Všechno chutná tak nějak autentičtěji. Od pomerančů po rajčata.

Little Sicily Tomato

Zdejší odrůdy rajčat, včetně těch miniaturních, pěstované na vulkanické půdě jsou vynikající nejen syrové jako příloha do těstovin či zeleninových salátů, ale i pasírovaná a předpřipravená coby rajčatový protlak. Cherry rajčata ze Sicílie jsou prostě fenomenální pojem, což zjistí každý, kdo si do vyhledávače zadá výraz „Little Sicily Tomato“. Obratem dostane přes tři miliony odkazů. Cherry rajčata se pěstují v různých oblastech Sicílie, ovšem nápadně často je to v provinciích poblíž nejvyšší hory ostrova. Ty totiž nabízejí příznivé klimatické podmínky. Slunce je tady příjemně často,a občas Etna přispěje další dávku úživného vulkanického prachu a popele. „Všiml sis, že ta rajčata jsou tak nějak rajčatovější,“ shrnul náš společný dojem kamarád Martin. Lépe už to snad ani definovat nešlo.

Zdroj: Youtube

Vulkanická půda

Etna je aktivní sopka, pravidelně o sobě dává vědět a zásobuje okolí popelem vyvrženým z jícnu. „Sopečná ložiska jsou obohacena o prvky, jako je hořčík a draslík. Při zvětrávání sopečných hornin a popela se tyto prvky uvolňují a vytvářejí mimořádně úrodnou půdu. Tenké vrstvy popela mohou působit jako přírodní hnojivo a v letech následujících po erupci přinášejí vyšší úrodu. V reakci na časté erupce někteří zemědělci přizpůsobili své plodiny a způsoby hospodaření různým typům popela. Sopečné usazeniny (zejména popel) jsou také poměrně porézní a udržují vlhkost déle než mnohé nesopečné půdy. V důsledku toho je půda v blízkosti sopky často vhodná pro zemědělství,“ vysvětlují odborníci z British Geological Survey. Pokud se na Sicílii vydáte, tak zdejší rajčatový protlak si rozhodně přivezte. Nebudete litovat.

Nejen rajčata, ale i bříza

Půdu na svazích Etny milují nejen zemědělské plodiny, ale i druh břízy, kterou nenajdete nikde jinde na světě. Entu má dokonce i ve svém názvu Betula aetnensis. Na rozdíl od klasické břízy bělokoré, která je u nás naprosto běžná, mívá na kůře zvláštními kresbu. Často roste ve skupinách, čímž připomíná porosty vzniklé ze starých pařezů. Nachází se zejména na severovýchodní straně Etny mezi 1450 a 2000 metry nad mořem.

Zdroj: British Geological Survey.. E. Riggi, G Ruperto: Characterization of traditional onion and tomato landraces from Sicily