Myslíte si, že gondoliér pohání svou gondolu bidlem? Nikoliv, na to jsou zdejší kanály příliš hluboké. Používá speciální veslo zasazené do vyřezávané dřevěné podložky (forcoly) tvarované tak, aby vyčnívalo ze strany plavidla a umožňovalo plynulý pohyb dopředu i zpět. Původně gondoly obsahovaly i kabinku s okny a žaluziemi. To sice umožňovalo skrýt se před nepřízní počasí, případě skrýt i milostné hrátky, ale zase zásadně snižovalo rozhled a požitek z jízdy. V době, kdy se gondoly v Benátkách staly hlavně turistickou atrakcí, přestaly mít kabinky smysl. Když je škaredě, turisté se do jedenáctimetrových gondol nehrnou. Lodě jsou ploché s minimálním ponorem bez kormidla. Díky tomu dokáží projet mělkými písčinami.
Forcola - úchyt na veslo v gondole
Černé jako rakve
Původně byly gondoly pestrobarevné, teprve později se jejich barva unifikovala na pohřební čerň. Všiml si toho i německý spisovatel Thomas Mann, který napsal: „Nic na světě není tak černé, leda rakve“. Každá z gondol váží kolem 700 kg. „Skládá se z 270 součástek a je vyrobena z osmi různých druhů dřeva (lipové, modřínové, dubové, jedlové, třešňové, ořechové, jilmové a mahagonové. U všech je veslo z bukového dřeva,“ píše Tim Jepson ve svém Velkém průvodci Itálií. Forcola i veslo by se mělo vyrábět na míru každému gondoliérovi, neboť jeho výška zásadně ovlivňuje pohodlnost a namáhavost ovládání gondol.
Romantika Benátek pro jedny, zisk pro druhé a nepříjemný turistický nával pro třetí
Na gondole údajně převážel Cháron zemřelé na druhou stranu řeky Styx, ovšem tato pověst nehrála v zavedení černého nátěru gondol žádnou roli. Původ černého nátěru, který má mít šest vrstev, je mnohem prostší. „Je dán zákonem ze 17. století, kterým dóže odstranil soutěž mezi šlechtici o nejúžasnější zařízení,“ přibližuje historickou souvislost Rick Steves na svém blogu. Zatímco před dvěma stoletími brázdilo vody benátských kanálů až 10 000 gondol, dnes jich je sotva pár stovek. Důvodem nárůstu jejich počtu ve středověku byl zákaz koňské dopravy v benátských ulicích. Kočáry, které byly pro aristokracii základním dopravním prostředkem totiž blokovaly úzké ulice a koně je znečišťovaly. Šlechtici nakonec přijali gondoly jako kvalitní dopravní alternativu.
Gondoly mají všechny černou barvu.
Gondola jako kýč
Zatímco k Benátkám gondoly neodmyslitelně historicky patří, v Praze vypadá nepatřičně. Nicméně i tady se na ní, za 4 500 korun, můžete svést. Podle provozovatelů jde o „jedinou pravou benátskou gondolu z roku 1858“. Slovo „gondola“ použili ve svém filmu i nejznámější československá cestovatelská dvojice Zikmund a Hanzelka v názvu filmu Šikára – gondola asijských Benátek. Tento typ lodí se používá například na kašmírském jezeře Dal, nicméně není určen pro přepravu v úzkých městských kanálech. Dnes na „historických“ gondolách najdete vylepšení typu plastových držáků nápojů.
Šikára – kašmírská gondola
Šikara na kašmírském ostrovu Dal
„Lehněte si sáhibe,“ vyzýval mister Džon slovy i úsměvem, když odstrčil šikáru od nábřežních schůdků a sedl si na příď. Všechno nervové vypětí posledních týdnů a měsíců z tebe najednou padá jako černý závoj – a už jenom ležíš a nasáváš vlahé ovzduší, ani očima nemusíš hýbat. Šikára, ta romantická gondola kašmírských Benátek se kolébá a zvolna otáčí za Tebe – a s Tebou,“ popisuje atmosféru „indických gondol“ cestovatelská dvojice Zikmund a Hanzelka v knize Světadíl pod Himalájem.
Zdroj: Rick Steves, Jepson T.: Velký průvodce Itálií,
